Bohumil Kovář.

Josef Lukavský

Hle, dumná tvář a oko modré, snivé a tílko štíhlé jak peň jedle mladé. Podivná touha do duše se krade podlehnout k němu vášni prudké, divé. Žel, daleká je cesta do Ninive a dřív než noc své stíny na zem klade, on usíná, nebo do divadla jde, by zaholdoval muze skotačivé. Je ideální – vždyť je řiditelem, je poetický – důkaz dán je tělem a na sebe on zapomíná vždycky. A umění? Už tenkrát se mu kořil, když Čtyřokého na Smíchově tvořil a mazanost mu vzal pro svůj běh lidský.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

1128. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 9. Kdo tak pozdě večer do žaláře (František Jaroslav Vacek)
  2. Čin a cit. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  3. VEČERNÍ SOULAD (Božena Benešová)
  4. Nechoď! (Adolf Heyduk)
  5. PRVNÍ DEBUT. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Skeptikové v umění. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Láska a přátelství. (František Vladislav Hek)
  8. 7. Tmavá noc – ve chrámě u oltáře (František Jaroslav Vacek)
  9. Lidští věkové. (Jan z Hvězdy)
  10. Zlatá svatba. (Beneš Metod Kulda)