MLÁDÍ REPUBLIKY.
(Ke sletům mládeže.)
Zřím vás v duchu, děti, ze své cely,
na tisících sokolích jak perutí
do Prahy jste v touze přiletěli
mladých prsou v rozvlněném vzedmutí.
V očích planou jiskry budoucnosti,
snící, jak se jednou plně rozhoří,
až se křesání a příprav zhostí,
jaká záře bude od hor k pohoří.
Dívky vidím: od chrp, máků v poli,
od sedmikrás k růžovému poupěti –
junáky též: kmeny, nad okolí
snažící se vyrůst v mocném vzepětí.
Volnost rodila již vaše šiky,
nejste, jak my byli, děti poroby;
vidím ve vás mládí republiky –
kdo to myslí, že ji sobě podrobí?
Jako kdysi otcové a matky
bez bázně, že vrahové je probodnou,
přímo v osudné šli křižovatky –
tak i děti pravou cestu uhodnou.
Hle, jak radostným vpřed míří krokem
ve sraženém šiku, rámě k rameni –
nezlekány hrůzyplným rokem
dí: Hle, z nás jak nová síla pramení!
28
Svobody jsme děti, sílu těla
pro ni tužíme i ducha povzlety –
zloba kdyby napadnout ji chtěla,
k obraně se zvednou paže tuhle ty.
Odeženou houfy dravých ptáků,
shasí lačné jazyky zlých požárů,
by zas vlajky sedmikrás, chrp, máků
radostně vlát mohly se svých stožárů.
18.VI.1938.
29