HUSITSKÝ PRAPOR
Černý prapor, rudý na něm kalich.
Nosili jej předci vnuků malých,
nosili jej přes pole a lán,
nosili jej v noc i v dobu denní,
kam je hnala síla přesvědčení,
když byl za ně zhuben ve plameni
milovaný Mistr Jan.
Černý prapor chmurně bije k žerdi,
zpěv kde pod ním kdysi mocný zněl –
Čechu pozdní doby, což se líc tvá nerdí,
že jsi na něj zapomněl?
Černou barvou na znamení smutku
za proroka dobrých slov i skutků
tměl se prapor bratří Táborů,
kalich na něm po rubu i líci
hořel jako oheň na hranici,
jako slunce, s krvavou jež lící
zapadlo nám za horu.
Černý prapor chmurně bije k žerdi,
zpěv kde pod ním kdysi mocný zněl –
Čechu pozdní doby, což se líc tvá nerdí,
že jsi na něj zapomněl?
11
Černý prapor, rudý kalich klesl,
husita jejž kdysi v boje nesl
boží za pravdu i českou řeč –
černá noc se v Čechách rozložila,
kalich rudou krví naplnila,
kterou unikala česká síla,
když nás věřit učil meč.
Černý prapor chmurně bije k žerdi,
zpěv kde pod ním kdysi mocný zněl –
Čechu pozdní doby, což se líc tvá nerdí,
že jsi na něj zapomněl?
Černý prapor, kalich barvy krve
stále svědčí, čím nám býval prve
a co přišlo po něm v českou zem:
želí smrti Mistra ve plameni,
připomíná noc a krve rdění,
když isme byli v církev navraceni –
slávy jest i pádu obrazem.
Černý prapor chmurně bije k žerdi,
zpěv kde pod ním kdysi mocný zněl –
Čechu pozdní doby, což se líc tvá nerdí,
že jsi na něj zapomněl?
Poznámka: Báseň vznikla ze starší představy o husitských barvách.
12