KALICH
Nám kalich ve dlaň vtiskly naše děje:
– Nuž, pijte z něho všichni, co vás jest,
ať po vše časy před vámi se skvěje
a pevně vždy jej svírá vaše pěst! –
A tak se stalo. Pro ten kalich stkvící
my zapěli jsme chorál do ticha –
až k horám od hor táhli kališníci
a z Čech se stala země kalicha.
My po kraj kalich vínem naplnili
a v mystickou jsme měnili je krev –
to byl náš nápěv nadšení a síly,
že vrahy zaháněl náš pouhý zpěv.
Však přišel čas, že ne my jako prve,
než jiný že nám kalich obsloužil –
byl zase po kraj plný rudé krve,
to krev však byla z našich vlastních žil.
To nápoj nadšení a síly nebyl,
jímž kalich náš té doby přetékal –
zjev umrlčí se z něho na nás šklebil,
kdo z něho pil, buď umíral neb štkal.
Krev vlastní dlouho z kalicha jsme pili,
i hořkost slz, jichž proud se po věk lil –
50
vsak bylo hůř, když jedem naplnili
nám kalich, by nám duši otrávil.
A my jsme pili, pili zapomnění,
jed pronikal nám v každý sval i v kost –
i svědomí v nás ztichlo v opojení
a zapomnělo na svou minulost...
A posud kalich s cizím jedem v pěsti
jak v snění křečovitě držíme;
nám zdá se snad, že pijem míru štěstí –
že srkáme jed zhouby, nevíme...
Je čas, by někdo probudil nás snící,
by mocným hlasem zvolal do ticha:
Vylijte obsah, bědní kališníci,
vylijte cizí obsah kalicha!
Ten cizí páchne durmanem a blínem,
stín omámení táhne přes čelo –
vy naplňte si kalich vlastním vínem,
v němž sluneční by světlo hořelo.
To bude nápoj nadšení a síly,
jak bývávalo kdysi před věky,
a povede vás k zářivému cíli,
jejž praotec váš hledal daleký!
51
Vám kalich ve dlaň vtiskly vaše děje:
nuž, pijte z něho všichni, co vás jest,
ať po vše časy před vámi se skvěje
a pevně vždy jej svírá vaše pěst!
52