Po plesu.

Hynek Grunert

V divoké vřavě zvuky znějí, a v páru zřít té bujné chasy; o závod s větrem k tanci spějí, až lítaj fábory i vlasy. „Ku tanci, milko, nač to chvění? Proč dech tvůj takto stísněn as?“ „Mně právě v tomto okamžení, jak matčin slyšela bych hlas!“ „Matička dlela v klidném snění, kdy z domova ses ubírala – kdy se mnou čile ku křepčení jsi rozjařená pospíchala!“ „Zda bledou onu tvář tam zříš? hrozivě na mne hledí zas, pryč! – pryč! již zde mne nezdržíš, mne matčin domů volá hlas!“ – A rychle na ulici spěchá, jak zlým by štvána svědomím, ples, tanec, lásku pozanechá, k domovým spěchá ku dveřím. Dostoupí jich, však běda běd, kdo o větším ví o bolu; neb udivený její hled zří matku již co – mrtvolu! –

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

437. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŮLNOC. (Jaroslav Vrchlický)
  2. PÍSEŇ HROBNÍ. (Václav Bolemír Nebeský)
  3. Vzduchem hučí to a zvoní, (Jan Neruda)
  4. Větry. (Antonín Klášterský)
  5. TIBIA HARMONICA. (František Leubner)
  6. DUNÍ ZVONY... (Antonín Klášterský)
  7. JEN TROCHU TOHO POSLEDNÍHO ŽÁRU (Stanislav Kostka Neumann)
  8. MELANCHOLIE (Jiří Mahen)
  9. SMRŤ VE ZVONICI. (Louis Křikava)
  10. MÁ PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)