Mé srdce v přítmí naladí si lyru,

Tereza Dubrovská

Mé srdce v přítmí naladí si lyru, Mé srdce v přítmí naladí si lyru,
a píseň Tobě, Drahý, zapěje: Šla smutná duše, ztratila svou víru, svit zlatý zhas’ jí čárné naděje.
Ni jedna hvězda nezářila v šíru, tma byla kol a sněžné závěje – jak hvězda hvězdu najde ve vesmíru, tak krok Tvůj zkřížil moje šlépěje. Dvě sestry, duše, potkaly se ryzí – ač v žití se již jednou viděly, šly kolem sebe, zůstaly si cizí. A dnes, když soumrak hrob již zemi chystá – v tmě červánky se míru zaskvěly, na nebi hvězda vzešla jasná, čistá. 38