Mé srdce v přítmí naladí si lyru,

Tereza Dubrovská

Mé srdce v přítmí naladí si lyru, Mé srdce v přítmí naladí si lyru,
 a píseň Tobě, Drahý, zapěje: Šla smutná duše, ztratila svou víru, svit zlatý zhas’ jí čárné naděje. Ni jedna hvězda nezářila v šíru, tma byla kol a sněžné závěje – jak hvězda hvězdu najde ve vesmíru, tak krok Tvůj zkřížil moje šlépěje. Dvě sestry, duše, potkaly se ryzí – ač v žití se již jednou viděly, šly kolem sebe, zůstaly si cizí. A dnes, když soumrak hrob již zemi chystá – v tmě červánky se míru zaskvěly, na nebi hvězda vzešla jasná, čistá. 38
Básně v knize Večery v Bissone:
  1. Teď v soumraku tom sama kráčím žitím,
  2. Jsem sama. Ticho kol. Spí květný luh,
  3. Kol Tvého domu za soumraku šla jsem,
  4. Že přijdeš, ruce moje uchopíš
  5. Zda potkala jsem v žití Tebe
  6. Proč odešla Jsi a mne opustila,
  7. Ó, kdybych vzdala se Ti v závrati –
  8. Jak v šeru svítí bílé klávesy!
  9. To, duše má, by příliš krásné bylo!
  10. Víc nechci doufat. Jsem tak unavena,
  11. Ó, šťastná žena, již Jsi miloval!
  12. A zemřela – tak mladá, krásná, světlá –
  13. Jsem sama. Ó, proč nepřijedeš sem!
  14. Ty rád mne nemáš! Čím já Tobě jsem?
  15. Teď za Tebou jdu jako slepec ten,
  16. Zda oči Tvoje modré jsou – neb šedé?
  17. Já pláči hořce, marná je má touha,
  18. Že dobrý, smělý Jsi, můj Milý, vím –
  19. „Já miluji Tě!“ Dnes to mohu říci,
  20. Nic nemohu Ti dát – Ty, srdce moje,
  21. Bez Tebe, Milý, je tu smutno tak!
  22. Tys nazval mne svou přítelkyní –
  23. Jsi daleko. Nás vesmír širý dělí,
  24. Pro Tebe svítí – a mně zhasly již
  25. Jak slepec kráčím temnou nocí tou,
  26. Ó, není možná, bys mne neměl rád –
  27. Mé srdce hoří jako večer ten –
  28. Mé srdce v přítmí naladí si lyru,
  29. Ty Jsi tu. Chodíš teď tou ulicí,
  30. Jak řeřáby jsou žhavé slzy moje,
  31. Jak oasa Jsi svitlo mému zraku,
  32. Máš, Bissone, v svém pyšném znaku hada –
  33. Na vlaky hledím. Městem projíždějí –
  34. Tak denně chodím na tu stanici,
  35. Jsi stále tady. V snu mém žiješ pouze.
  36. Na stole dopis – žluť té obálky...
  37. Ó, líp by bylo jak ten pastýř žít,
  38. Jdu do neznáma, sama nevím kam
  39. Jak cestou kráčím, v přítmí klopýtám
  40. Co tady chci? Zde nemám domova!
  41. CERESIO.
  42. „Má drahá, píši Vám“ – Jsi loni psal,
  43. Má duše, zpívej! Smrt již na mne čeká –
  44. Jsi jako štít ten – oplácí nám smrtí
  45. Víc nevím, kdo jsem. Jak se jmenuji,
  46. Že neuvidím stopy Tvé tu, vím.
  47. Na parníky se dívám. Přijíždějí
  48. Již v červáncích se západ rumění –
  49. Přes práh jsem zase vešla toho domu,
  50. MONTE SALVATORE.
  51. VILLA POZZI.
  52. Tvá šerá okna byla otevřená,
  53. Je ráno, devět hodin. Štěká pes,
  54. Tak tiše jachta po hladině pluje,
  55. GANDRIA.
  56. CERESIO.
  57. Jsi, Ceresio krásné, proměnlivé,
  58. Je na všem šeď, je šedá hladina,