13 To velké ticho duši moji tíží

Tereza Dubrovská

13
To velké ticho duši moji tíží To velké ticho duši moji tíží
 a na má prsa lehá těžkým snem, tam, kde se v šeru cesta naše kříží, dnes přešel smutek pozdním večerem. A temným okem v okna moje vzhlíží, a jeho řízy ovívá mne lem – a osud čeká – někdo se kol plíží... a propast tmí se na dně v srdci mém. Tou dlouhou nocí hlubokou a temnou jde ke mně tiše, přátelí se se mnou, mé ruce tiskne rukou vychladlou. Pak důvěrně si k mému stolu sedá, mou těžkou hlavu unavenou zvedá, a duši laská umořenou, mdlou. [21]
Básně v knize Penelopa:
  1. 1 Jak Penelopa přadeno své předu –
  2. 2 Nic nechceš vědět: kdo jsem, z kterých krajů
  3. 3 Přijď ke mně, pospěš, čekám dlouho na Tě,
  4. 4 Já hloubku života jsem nechápala,
  5. 5 Žiji, čekajíc zde Tebe, milý,
  6. 6 Jsem jako břečťan, ovíjím Tě úže –
  7. 7 Já miluji Tě! Kulturu Tvou jižní,
  8. 8 Pozdraven buď, pěvče, jménem Božím,
  9. 9 Ztiš se, má duše, nic to platno není,
  10. 10 Když ráno vzbouzím se, můj příteli,
  11. 11 Jsi jako krásná kniha, v které čítám,
  12. 12 V tom požáru, jenž vzplanul nad západem
  13. 13 To velké ticho duši moji tíží
  14. 14 Dnes ovála mne Tvého ducha křídla,
  15. 15 Ó, Bože můj, to náhlé štěstí skvoucí
  16. 16 To bylo setkání! Má touho, zbledni,
  17. 17 A pak Jsi přišel, u mých dveří stanul:
  18. 18 Pak ztich’ Tvůj hlas – kol těžké ticho bylo,
  19. 19 A pak Jsi prosil: „Ne, ty drahý můj!“
  20. 20 Jak v lesní tůni se má duše snivá
  21. 21 Jak Cesar skvosty Servilii bys mi dal,
  22. 22 „Jak blesk Jsi sjela náhle v moje žití,
  23. 23 Tvůj slyším krok, jak včera bylo by to,
  24. 24 Namlouvám si jenom, že mi smutno není,
  25. 25 Mé krve krůpěje jsou písně moje,
  26. 26 Dnes, Bože můj, se modlím k Tobě
  27. 27 Až budu mrtva, přijdeš ke mně pak
  28. 28 Jdi, vyvolený Musy, k svému cíli,
  29. 29 Tvé štěstí chci a v záři oka Tvého
  30. 30 Nech minulosti, nechať odpočívá
  31. 31 Na Tebe čekám, Tobě předurčená
  32. 32 Tak tiše sedím – orloj s věží bije –
  33. 33 Je těžko mi, jak bych se navrátila
  34. 34 Jak žhavý plamen, jenž mne celou sžírá,
  35. 35 Své srdce slyším pokojně tak tlouci –
  36. 36 Jsem jako lyra, na níž ruka hraje –
  37. 37 Má láska ve mně kořen zapustila,
  38. 38 Svou Sapfó nazval jsi mne – pyšné jméno!
  39. 39 Tím letem půjdu, kde svit rudých květů