20 Jak v lesní tůni se má duše snivá

Tereza Dubrovská

20
Jak v lesní tůni se má duše snivá Jak v lesní tůni se má duše snivá
 v tom šeru ve Tvé duši zrcadlí, jak oko luny, jež se listím dívá, a leknín bledý, jeho půvab mdlý. Jak bílé hvězdy, když se připozdívá, jež na dno tůně s oblak napadly v tom lesním tichu, které rosu svívá na květný kalich žárem uvadlý. A v zrcadle tom čistém, křišťálovém, jež, čárné oko, leží přede mnou, svou duši vidím vstávat v rouchu novém. Je obrozena Tvojí láskou vřelou, a zachvívá se tuchou tajemnou, jež dal jí život, napojiv ji celou. [28]
Básně v knize Penelopa:
  1. 1 Jak Penelopa přadeno své předu –
  2. 2 Nic nechceš vědět: kdo jsem, z kterých krajů
  3. 3 Přijď ke mně, pospěš, čekám dlouho na Tě,
  4. 4 Já hloubku života jsem nechápala,
  5. 5 Žiji, čekajíc zde Tebe, milý,
  6. 6 Jsem jako břečťan, ovíjím Tě úže –
  7. 7 Já miluji Tě! Kulturu Tvou jižní,
  8. 8 Pozdraven buď, pěvče, jménem Božím,
  9. 9 Ztiš se, má duše, nic to platno není,
  10. 10 Když ráno vzbouzím se, můj příteli,
  11. 11 Jsi jako krásná kniha, v které čítám,
  12. 12 V tom požáru, jenž vzplanul nad západem
  13. 13 To velké ticho duši moji tíží
  14. 14 Dnes ovála mne Tvého ducha křídla,
  15. 15 Ó, Bože můj, to náhlé štěstí skvoucí
  16. 16 To bylo setkání! Má touho, zbledni,
  17. 17 A pak Jsi přišel, u mých dveří stanul:
  18. 18 Pak ztich’ Tvůj hlas – kol těžké ticho bylo,
  19. 19 A pak Jsi prosil: „Ne, ty drahý můj!“
  20. 20 Jak v lesní tůni se má duše snivá
  21. 21 Jak Cesar skvosty Servilii bys mi dal,
  22. 22 „Jak blesk Jsi sjela náhle v moje žití,
  23. 23 Tvůj slyším krok, jak včera bylo by to,
  24. 24 Namlouvám si jenom, že mi smutno není,
  25. 25 Mé krve krůpěje jsou písně moje,
  26. 26 Dnes, Bože můj, se modlím k Tobě
  27. 27 Až budu mrtva, přijdeš ke mně pak
  28. 28 Jdi, vyvolený Musy, k svému cíli,
  29. 29 Tvé štěstí chci a v záři oka Tvého
  30. 30 Nech minulosti, nechať odpočívá
  31. 31 Na Tebe čekám, Tobě předurčená
  32. 32 Tak tiše sedím – orloj s věží bije –
  33. 33 Je těžko mi, jak bych se navrátila
  34. 34 Jak žhavý plamen, jenž mne celou sžírá,
  35. 35 Své srdce slyším pokojně tak tlouci –
  36. 36 Jsem jako lyra, na níž ruka hraje –
  37. 37 Má láska ve mně kořen zapustila,
  38. 38 Svou Sapfó nazval jsi mne – pyšné jméno!
  39. 39 Tím letem půjdu, kde svit rudých květů