BALADA

BALADA
Šla smutná duše z večera, šla tichým krokem do šera, šla dlouho, dlouho... Z dálky vábí břeh tajemného jezera. Na sráznou cestu padl stín, na stinném srázu rozkvet blín a sýček dlouze zanaříkal: „Sen nejhlubší dá vody klín! Sen není most, sen není brod! Jde o spásu, jde o život! Ó duše, duše pobloudilá, dál od těch němých, mrtvých vod!“ Blíž duše jde. A nevinná se rozstupuje hladina... Zmlk sýček... Píseň temných hlubin noc hvězdným svitem prolíná. Je někde svět? Je někde den? Svět jako den je potopen... A v mrtvých vodách minulosti sní duše nejhlubší svůj sen. 75