BALADA

Božena Benešová

Šla smutná duše z večera, šla tichým krokem do šera, šla dlouho, dlouho... Z dálky vábí břeh tajemného jezera. Na sráznou cestu padl stín, na stinném srázu rozkvet blín a sýček dlouze zanaříkal: „Sen nejhlubší dá vody klín! Sen není most, sen není brod! Jde o spásu, jde o život! Ó duše, duše pobloudilá, dál od těch němých, mrtvých vod!“ Blíž duše jde. A nevinná se rozstupuje hladina... Zmlk sýček... Píseň temných hlubin noc hvězdným svitem prolíná. Je někde svět? Je někde den? Svět jako den je potopen... A v mrtvých vodách minulosti sní duše nejhlubší svůj sen.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

215. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  2. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  3. Vodník. (Ladislav Quis)
  4. JEZERO. (Jan Opolský)
  5. U jezera. (Emanuel Züngel)
  6. ŽIVOT. (Josef Václav Sládek)
  7. ČLOVĚK A ZVÍŘE (Božena Benešová)
  8. Hudba duše. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Večery snivé... (Boleslav L. Černý)
  10. UTONULÁ. (Karel Babánek)