A PŘECE...

Božena Benešová

A PŘECE...
A jestli někdy dávné bolesti se ozve ještě opožděný sten, ta ztichlá píseň její šelestí tak marně jen, tak marně, marně jen. A jestli někdy lásky předzvěstí zpěv mámivý chce porušit můj sen, on vábí svojí písní o štěstí tak marně jen, tak marně, marně jen. A přece táhne srdcem mým, jak tušeného času dým, stesk zpola, naděj zpola, a přece se mi na rty vrací hlas prosebný i zaklínací, jenž v ztichlou dálku volá. 90