Zří na mne hvězdy všecky,

Božena Benešová

Zří na mne hvězdy všecky, Zří na mne hvězdy všecky,
jak zřely tolikrát. Můj pohled, dlouho dětský, jak míval hvězdy rád!
Teď jinak slavně je mi, když den mi řekl: rosť a svěř se černé zemi na milost, nemilost! Jak volám tebe z vroucna, můj milý, uslyšíš? Do dneška, do budoucna a stále blíž a blíž. Jak pýcha má se hroutí a síla roste z ní, když volám tebe k pouti po zemi polední. Však také ve dni zchládlém, kdy slunce umdlívá, buď za nejtěžším rádlem má ruka jako tvá! 102 Zem černá volá: žijme, a sbohem hvězdám všem, než nejzlatější přijme nás věčným domovem. 103