PŮLNOČNÍ LOUČENÍ

Božena Benešová

„Snad zlaté hvězdy do jediné spadly, že netřpytí se černá hladina a v kameny tam utuhly a zchladly? Snad vyschly zdroje akátových vůní, že mrtvé listí chřestí pod nohou jak na podzim dnes v jarním novoluní?“ A její ramena se chladem zachvívají, ne s údivem, však s náhlým zděšením se její oči jeho očí ptají. „Buď láska mámivá jak nebezpečí! Rci, zda teď kouzla jeho necítíš, jež temná půlnoc v opojení zvětší? Buď láska má ti jako pohár vína, jenž blýská tmou k tvé číši zvednuté a k doušku, v němž se světla zapomíná! Rci, necítíš, jak slova má se ženou vstříc tvému podivnému mlčení, až roztříští je horkou svojí pěnou? Či ústa moje moci pozbyla již?! Vždyť marně čekám na tvou odpověď, po každé prosbě hlouběj’ mi ji tajíš! Již promluv přece, promluv moje milá, ať nemluví jen stále neklid můj k úzkosti, jež se k lásce odvážila! Ta srdce hledá nyní ostřím dvojím, jak obžalován tvojím pohledem tu nevinen a přece zmaten stojím.“ „Slyš, nejsem pijan, který u poháru by na mrazivý úsvit zapomněl a ještě rmutem dopíjel se žáru. Slyš, úzkost moje na kolenou klečí, když vichr duje v slabou moji loď, slyš, kotvu chci a ne slast z nebezpečí! Však láska tvoje v přítmí jde a v stínu a srdce mámí, ale nevede je v Bohem zaslíbenou domovinu. Jen nervy moje napiala jak struny, jež rozechvěl tvůj žár. Však přišel čas, kdy děsí jen a dělí oblak mlunný. To výtka není ani obžaloba, jen pravda strašná, dosud skryta mi, ta, která na věky nás loučí oba.“ Jak bodnut zaštkal. Potom vztyčil čelo. Zas cítil vůni šumět v akátech, zas celé nebe hvězdami se chvělo. Však ona pod oblohou prázdnou stála a zřela jenom, ztrnule jak ční strom poznání, kde černá pravda zrála, až uzrála ve chvíli půlnoční.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

116. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. S. Lucia Syracusana. (František Leubner)
  2. OČI. (Karel Mašek)
  3. OTEVŘENÍ HROBU SVATÉ CECILIE. (František Leubner)
  4. SVĚTLO HMOTY. (Antonín Jaroslav Klose)
  5. II. Luh života stále neděste (František Leubner)
  6. Pád Luciferův. (František Leubner)
  7. IN VOCE EXULTATIONIS ET SALUTIS (František Leubner)
  8. LXII. (František Leubner)
  9. ROZPORY. (Eliška Krásnohorská)
  10. I. Kraj byl pustý. Ku obzoru (Jaroslav Vrchlický)