POSLEDNÍ PÍSEŇ

POSLEDNÍ PÍSEŇ
Nám přešel den, nám nebe potemnělo, je mrtvo světlo, jež se dlouho chvělo a oblévalo hlavy září svou, i v zhasínání ještě vášnivou. Je mrtvo světlo, vítr od přímoří o touze rozevláté nehovoří, ne buran již pod velkou oblohou, nám černý pramen zpívá u nohou. Stesk hrozný v srdci zvolna, zvolna tiší svou temnou písní o podsvětní říši, má ústa žízní, ale ruce mdlé jsou tajuplné tíži propadlé. Ty tedy schyl se, naber bez váhání ten černý doušek drahou svojí dlaní, a bez váhání tiše podej v ní s poslední něhou dar mi poslední. Pak půjdeme po chladné louce oné, ty drahý stíne, bledý eidolone, již cestou, kterou každý kráčí sám bez pozdravu a stesku k věčným tmám. 114