POSLEDNÍ PÍSEŇ

Božena Benešová

Nám přešel den, nám nebe potemnělo, je mrtvo světlo, jež se dlouho chvělo a oblévalo hlavy září svou, i v zhasínání ještě vášnivou. Je mrtvo světlo, vítr od přímoří o touze rozevláté nehovoří, ne buran již pod velkou oblohou, nám černý pramen zpívá u nohou. Stesk hrozný v srdci zvolna, zvolna tiší svou temnou písní o podsvětní říši, má ústa žízní, ale ruce mdlé jsou tajuplné tíži propadlé. Ty tedy schyl se, naber bez váhání ten černý doušek drahou svojí dlaní, a bez váhání tiše podej v ní s poslední něhou dar mi poslední. Pak půjdeme po chladné louce oné, ty drahý stíne, bledý eidolone, již cestou, kterou každý kráčí sám bez pozdravu a stesku k věčným tmám.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1144. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ STOLETÍ. (František Serafínský Procházka)
  2. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  3. NA ŠIRÉ PLÁNI. (Růžena Jesenská)
  4. TISÍCE SRDCÍ PĚLO V SRDCI TVÉM (Otokar Březina)
  5. SLUNCE VYŠLO! (Karel Boromejský Hájek)
  6. BALLADA O SMRTI. (Růžena Jesenská)
  7. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  8. TAJEMSTVÍ BOLESTI. (Otokar Březina)
  9. HVĚZD HASNOU TISÍCE... (Otokar Březina)
  10. NOTTURNO. (Zikmund Winter)