UMĚNÍ

Božena Benešová

UMĚNÍ
Stál na dalekém obzoru kdys maják, zářil na břehy a bezpečného světla proud na tesy vrhal, na skály, i na peřejích nejzazších se chvěly jasné zážehy, s vln tmání, zvoucí k cizinám, tam rvaly se, laskaly. A stále ještě v paměti jich záře žije minulá, když mysl k tobě zaletí, ty opuštěný ostrove, z nějž chtěla vyplout mladost má a na němž bídou zhynula, než vydala se na cesty tak blouznivé, tak bláhové. Teď nezvlněnou půlnocí spí kolem ztichlá hladina, však hra těch světel nadzemských je nad ní dosud zakleta a vidmem slzí neoschlých jak duchovitá vidina nad mrtvým mořem černých vln za smutných nocí rozkvétá. 145

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová