HŘBITOVE, HŘBITOVE...

Božena Benešová

HŘBITOVE, HŘBITOVE...
Říkají: Smutná, pohleď ven, keř růží, sluncem rozhořen až k tvému oknu vstává... Já nevidím. Já vidím jen: na hrobě roste tráva. Říkají: Pohleď k nebesům, jak laskavě hvězd věčný tlum zří na svět široširý... Já nevidím. Náš malý dům je tmavý tak a sirý. Říkají: Věčné lásky kruh vše objímá, v něm prach i duch jsou nové žatvy pelem... Já nevidím. Vždyť u nás Bůh byl jenom ničitelem. A slunce žeh a květů tíž a nová žeň a lásky říš, jak marná, marná sláva! Ty, srdce, jenom jedno víš: na hrobě roste tráva. 150

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová