SONET GENERAČNÍ A VĚNOVAČNÍ

Božena Benešová

SONET GENERAČNÍ A VĚNOVAČNÍ
On slabosti své sensitivnost říkal, byl sobcem nestálým a rád se Gramem zval, cit, který přec mu někdy v srdci vznikal, jak nevítaný plevel vytrhal. A když jej zhubil, hlasně zanaříkal, do hádky s vesmírem se při tom dal, v ní bohům obstárlým i novým tykal – a nad vše miloval ten velkohubý žal. Teď zestárnul. Žeň pozemská je skoupá. Ďas vem již všechny velkohubé žaly a ďas vem gloriolu mučedníka! Lhář nelže již a poctivě si říká, že k šedinám je ozdoba to hloupá – však gloriola přirostla – a pálí... 171

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová