SONET GENERAČNÍ A VĚNOVAČNÍ

Božena Benešová

On slabosti své sensitivnost říkal, byl sobcem nestálým a rád se Gramem zval, cit, který přec mu někdy v srdci vznikal, jak nevítaný plevel vytrhal. A když jej zhubil, hlasně zanaříkal, do hádky s vesmírem se při tom dal, v ní bohům obstárlým i novým tykal – a nad vše miloval ten velkohubý žal. Teď zestárnul. Žeň pozemská je skoupá. Ďas vem již všechny velkohubé žaly a ďas vem gloriolu mučedníka! Lhář nelže již a poctivě si říká, že k šedinám je ozdoba to hloupá – však gloriola přirostla – a pálí...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

737. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pojď mezi nás! (Karel Hlaváček)
  2. II. Tak prostá lidu vypravuje báje: (František Leubner)
  3. Lásky osení. (Ladislav Quis)
  4. 7. Žel, komu se šťastně zasednouti (Matěj Havelka)
  5. III. Šel Adam s pole, znaven prací trudnou, (František Leubner)
  6. Dobrák. (Antonín Klášterský)
  7. Z té duše volám: Žehnej, Bože, vlasti ( H. Uden)
  8. (PROMETHEUS.) ( H. Uden)
  9. LI. S nahotou v hadrech světem bloudit, (Vítězslav Hálek)
  10. Pole. (Antonín Klášterský)