V NOCI VÁNOČNÍ

Božena Benešová

Stín(Na) dorostl holého lesa a tiše stanul(Na) v hvězd plápolu jenž zářil nehnutě(Na) svatého děje stráž(Na) A náhle ozval se půl hlas půl vzlyk(Na) do tiše půlnoční(Na) Ne stále na syna na otce mysli též(Na) Můj tatínek byl pánem(Na) Měl hlavu lví a postoj který velí(Na) však nežádá si šíje skloněné(Na) Měl dalekozraký pohled pronikavý(Na) leč bez soudu obzíral života kolotání(Na) neb jeho duší tekl hořký pramen(Na) moudrosti marné který ústí v Lethe(Na) Stín(Na) u modra lesního se v záři ztratil(Na) však nový hlas a nový vzlyk děl ke mně(Na) vzpomínkou zajaté(Na) Dál mysli dál a ještě na otce(Na) Můj děd můj staříček(Na) žil tiše a těžce zahluchlou maloměstskou idylu(Na) občanům jejím stavěl vlídné domy(Na) rub jeho klidu ztajený byl ztráta(Na) a donquichotský bludný úsměv často(Na) se v rozšafná mu pletl rozjímání(Na) Byl dojemný jak dítě s velkým nosem(Na) když mluvil o svých vydařených synech(Na) a sousedé za stoly s trnožemi(Na) se smáli do sklenic(Na) jak něžně vede si svou sličnou ženu(Na) po prázdném horkém rynku nedělním(Na) Stín jako dech se ztratil(Na) ale vryvný hlas promluvil opět v zbožné zadumání(Na) Dál rozpomeň se ještě na otce(Na) Praděda neznala jsem Říkají chtěl žít(Na) z dvanácti synů jediný chtěl svět a jeho moc a jeho boha(Na) A měl je chvíli Potom ztroskotal a celý rod svůj učil přísné kázni(Na) a v bohabojné vedl odříkání(Na) Na chvíli bylo ticho ztrnulé(Na) hvězd půlnočních zářivé mlčení(Na) nehybné dlouhé stíny borovic ležely na nehybné rovině(Na) jak ztuhlé mrtvoly vojáků kteří padli(Na) dnes v noci vánoční(Na) Však pojednou(Na) zas promluvilo ticho Ne jeden hlas již a ne jeden vzlyk(Na) les kdyby nepněl holý promrzlý myslila bych(Na) to černých větví šum(Na) jim zpívá není pro ně jiného sbor pohřební(Na) Sbor ale povelel(Na) Dál mysli na otce a hlouběji(Na) Již nelze nelze dál Je bez dědiců pamět(Na) shořelých matrik písmo nemluví a stará bible opletená není(Na) růžencem letopočtu na deskách(Na) Ohromná rovino nejzlatějších klasů(Na) bezejmenné dílo tisíce mrtvých(Na) všech kteří nepromlčitelným právem odvěkých usedlíků(Na) drželi zemi na sta na sta roků(Na) a nikdy nemluvili jinou řečí než se mnou otec a já se synem(Na) já nevím jaký vzhled měl ten z nich který(Na) by mojí krvi řekl krvi má(Na) kdyby se vrátil do své dědiny(Na) Jak mohu vzpomínat si ještě hloub(Na) ty tichý vryvný neústupný šume vánoční noci dechu tajemný(Na) Však drsněji on zase rozkázal(Na) Dál do temna se noř a hlouběji(Na) Za smutnými kopci v přesmutné zemi(Na) žil kdysi kdysi zasmušilý rod(Na) ctil krotké bohy ale zlých se děsil(Na) ostříhal oheň děti své i ovce(Na) Svit nočních bažin nedával mu spát a lačné vytí(Na) vlk mohl odnést jehně nebo dítě(Na) vlkodlak mohl jeho pak pít krev(Na) z močálů povstat bludní duchové(Na) rozmetat chaty ženy znásilnit pastviny pošlapati(Na) A když se z jara slunce probralo(Na) a osvítilo zas jen bažiny a pusté pláně(Na) po staletí rod zkazky vymýšlel(Na) o zemi která štědřejší je k lidem a neděsí(Na) A kdysi za jarního slunovratu(Na) povstali muži ženy vzali děti své i stáda a šli(Na) A šli a šli let mnoho jako zim v bezpočtů lesů zůstali jich mrtví(Na) až stanuli přec v jarní končině(Na) jež rovinou jim připomněla vlast(Na) však vítala je mírným úsměvem(Na) Tu první tucha boha dobrého rozňala se(Na) v těch srdcích dychtivých(Na) a nový význam pro ně(Na) měl oheň domácí i hovada(Na) i žena s dítětem(Na) Z těch drsně mírných mužů jeden tedy byl(Na) prapradědem prapraděda mého(Na) Sám jména neměl(Na) jak mám já je znát(Na) ty hlase dotěrný a nepřehlušný(Na) A jakou temnotu chceš rozervat(Na) svým novým krutým(Na) Hloub(Na) Tu mrazilo mne jak by krve var(Na) se jinovatkou srazil(Na) zčernal les(Na) a hvězdy zbledly do siného kmitu(Na) V jeskyni(Na) na hrudi soka klečí nahý muž(Na) ruce si hřeje krví nevychladlou(Na) nehty rve útroby jež možno pozřít(Na) a jásá vyje řičí radostí(Na) Já zabil já(Na) Že jeho kyj byl hbitější a těžší(Na) chlupatá ruka nelítostnější a srdce ukrutnější(Na) stal se mým otcem(Na) Proto žiji já(Na) Umlk šum hlas umlkl i vzlyk(Na) vánoční ticho stojí nad světem(Na) a člověk pláče do noci(Na) je válka(Na)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 20
Celkem veršů: 115
Neurčeno: 115 (100 %)