MOMENTKA

Božena Benešová

MOMENTKA
Jde úzký chodník středem luk a po něm slovácký jde kluk, jde, jeho nohy – koček pár – neslyšně vejdou v pal a žár. Jdou zvolna, nehledají stín, nestanou ani u vrbin, až zarazí je bílý plot – polední slunce v středu vod. Nad bílou řekou bílý třpyt, plátěnek bílých bleskný kmit, a již pár koček skočí v kruh a z běli plaší tisíc duh. 361