Píseň o dvou vesnicích.
Ponaučná báseň.
Slyšte, ves svůj um sběrajte,
Na všech lavicích,
Co zazpívám, posluchajte,
O dvou vesnicích.
Obě leží v zemi české
Vedle silnice,
Položení mají hezké
Obě vesnice.
Avšak jaký rozdíl velký
Pozoroval jsem,
Jak sedláci tak i selky
Jsoutě důkazem.
V první vsi je nepořádek,
Původ chudoby,
Tam jsou páleník, žid, sládek
První osoby.
Rozcuchanou mají hlavu
Veská děvčata,
Vše se plazí v bídném stavu,
I ta kuřata.
95
Ve špatném jest nájmu škola,
V bídě učitel;
Semotam jsem viděl vola,
Jenž se lépe měl.
Kachny, krávy, husy, voli
Maji předc co jíst;
Učitel však kromě školy
Musí ještě příst.
Po návsi co slípky zmoklé
Stojí párek hus;
Cesty jsoutě samé rokle,
Mostu ani kus.
Dál jsem k umoření bídy
Vodku pit viděl,
Hospodský víc spíše křídy
Nežli učitel.
Jak tam přebídně vyhlíží
Ten náš svatý Jan!
I ten pánbůh na tom kříži
Jest již porouchán.
Pohůnci jsou obraz psoty,
Chlív je samý špek;
Vůkol zahrad žádné ploty,
Bídný dobytek.
96
Vše tam stojí v špatném stavu
I rychtářův pes;
Prázdné kapsy, prázdnou hlavu
Veškera má ves.
–––
V druhé vsi jsou čisté domky,
Obezděné zahrady;
Po obci ourodné stromky,
Vůkol krásné ohrady.
Kostelíček utěšený,
Fara stojí u školy;
Čistotou se pyšní ženy,
Požehnáním stodoly.
V práci není žádných zmatků,
Netrpíť to hospodář;
I v nejmenším najdeš statku
Papír, péro, kalamář.
Mílo vidět hospodyni
Řídit statek v každý čas,
Po dvoře i po kuchyni
Rozléhá se její hlas.
Hlavní starost jesti píce,
By se dařil dobytek;
Hojnost mají v dobrém mlíce,
Z másla hezký profitek.
97
Vkusné šaty nosí dívky,
K práci zpěv se ozývá;
Všude najdeš čisté chlívky,
Vše se hravě odbývá.
Na Boží den hospodáři
Přede chrámem stávají;
Ku mši jdoucímu faráři
Slušnou úctu vzdávají.
Na odpůldne z požehnání
Vše k rychtáři pospíchá,
V hovoru tam a v čítání
Čas jim zdárně ubíhá.
Karban u nich není známý,
Kořalka se nevaří,
Žid tam nemá žádné krámy,
Čas se darmo nemaří.
A tak vše jest v krásném stavu
I rychtářův kůň a pes;
Plné kapsy, plnou hlavu,
Veškera má tato ves.
***
98
Ucho mé vás ptát se slyší:
Jaké toho příčiny?
Že se tak od sebe liší
Jmenované dědiny.
Jedno slovo vám to zjeví:
Školy toho příčinou;
Kde jsou školy pouhé plévy,
Tam živnosti zahynou.
Protož pilně stavte školy,
Učitelům dejte plat!*)
Jsoutě školy zlaté doly,
V nichž se chléb dá vykopat.
———
*) Zde chybí slovo slušný totiž plat, právě to, co učitelům schází.
99