Píseň o dvou vesnicích.

František Hajniš

Píseň o dvou vesnicích. Ponaučná báseň.
Slyšte, ves svůj um sběrajte, Na všech lavicích, Co zazpívám, posluchajte, O dvou vesnicích. Obě leží v zemi české Vedle silnice, Položení mají hezké Obě vesnice. Avšak jaký rozdíl velký Pozoroval jsem, Jak sedláci tak i selky Jsoutě důkazem. V první vsi je nepořádek, Původ chudoby, Tam jsou páleník, žid, sládek První osoby. Rozcuchanou mají hlavu Veská děvčata, Vše se plazí v bídném stavu, I ta kuřata. 95 Ve špatném jest nájmu škola, V bídě učitel; Semotam jsem viděl vola, Jenž se lépe měl. Kachny, krávy, husy, voli Maji předc co jíst; Učitel však kromě školy Musí ještě příst. Po návsi co slípky zmoklé Stojí párek hus; Cesty jsoutě samé rokle, Mostu ani kus. Dál jsem k umoření bídy Vodku pit viděl, Hospodský víc spíše křídy Nežli učitel. Jak tam přebídně vyhlíží Ten náš svatý Jan! I ten pánbůh na tom kříži Jest již porouchán. Pohůnci jsou obraz psoty, Chlív je samý špek; Vůkol zahrad žádné ploty, Bídný dobytek. 96 Vše tam stojí v špatném stavu I rychtářův pes; Prázdné kapsy, prázdnou hlavu Veškera má ves. ––– V druhé vsi jsou čisté domky, Obezděné zahrady; Po obci ourodné stromky, Vůkol krásné ohrady. Kostelíček utěšený, Fara stojí u školy; Čistotou se pyšní ženy, Požehnáním stodoly. V práci není žádných zmatků, Netrpíť to hospodář; I v nejmenším najdeš statku Papír, péro, kalamář. Mílo vidět hospodyni Řídit statek v každý čas, Po dvoře i po kuchyni Rozléhá se její hlas. Hlavní starost jesti píce, By se dařil dobytek; Hojnost mají v dobrém mlíce, Z másla hezký profitek. 97 Vkusné šaty nosí dívky, K práci zpěv se ozývá; Všude najdeš čisté chlívky, Vše se hravě odbývá. Na Boží den hospodáři Přede chrámem stávají; Ku mši jdoucímu faráři Slušnou úctu vzdávají. Na odpůldne z požehnání Vše k rychtáři pospíchá, V hovoru tam a v čítání Čas jim zdárně ubíhá. Karban u nich není známý, Kořalka se nevaří, Žid tam nemá žádné krámy, Čas se darmo nemaří. A tak vše jest v krásném stavu I rychtářův kůň a pes; Plné kapsy, plnou hlavu, Veškera má tato ves. *** 98 Ucho mé vás ptát se slyší: Jaké toho příčiny? Že se tak od sebe liší Jmenované dědiny. Jedno slovo vám to zjeví: Školy toho příčinou; Kde jsou školy pouhé plévy, Tam živnosti zahynou. Protož pilně stavte školy, Učitelům dejte plat!*) Jsoutě školy zlaté doly, V nichž se chléb dá vykopat. ——— *) Zde chybí slovo slušný totiž plat, právě to, co učitelům schází.
99
Básně v knize Kopřivy:
  1. Vyznání mé víry.
  2. Nápis na nápisy.
  3. Na pana z Jeleního.
  4. Na doktora Kmeta.
  5. Dobrá rada lecjakému otci.
  6. Smutek manželů.
  7. Napomenutí.
  8. Na lakomce Škrtila.
  9. Na toho samého.
  10. Dobrá rada.
  11. Na pana správce Šidila.
  12. Na skutečný nápis jistého krámu.
  13. Na starého marnílka.
  14. Na toho samého.
  15. Na některé z českých herců.
  16. Na některé z českých hereček.
  17. Na Bumbálka.
  18. Dlouhé uši, krátké uši.
  19. Na ty, kteří tak na zvané „štechery“ v oku nosí.
  20. Na zpytatele starožitností Haraburdu.
  21. Na kronikáře Dloubala.
  22. Rozmluva mezi dvěma lichváři.
  23. Na Truldu.
  24. Na básníka Záleského.
  25. Podivný obchod v kůži.
  26. Nápis na nápis.
  27. Na ourodného skladatele taneční hudby.
  28. Na básníka Kaňhala.
  29. Na toho samého.
  30. Na podobiznu básníka Pošetilce.
  31. Na podobiznu toho samého.
  32. Na básníka Klopotila.
  33. Na básníka Miloráda Kubu.
  34. Na kněhkupce, kněhnakladatele, a ostatní přátele básníků a spisovatelů.
  35. Poesie a prosa.
  36. Na milovníky přísné časomíry.
  37. Navedení k utvoření distich.
  38. Na veršotepce a rymohonce, aneb: Podivná a ponaučná historie o jistém myslivci a jeho psu.
  39. Na šviháky a fifleny.
  40. Na básníky slaďounkých a krvolačných básní.
  41. Proč se nápisy na dámy nedaří.
  42. Na některé z těchto nápisů.
  43. Na skladatele nápisů.
  44. Ukončení nápisů.
  45. I. Ach! Ach! Ach!
  46. II. Na důkaz, že, co pod sluncem, všechno zhyne,
  47. III. Dokud živ byl, opíjel se,
  48. IV. Zde, kde vůkol mrtvý vane puch,
  49. V. Jinému kdo jámu kopá, padne do ní sám;
  50. VI. Rodem z nové Cerekvice,
  51. VII. Květla růže, růžička
  52. VIII. Leží zde Vrtílek, obecní to posel,
  53. IX. Tento skvostně vytesaný kámen
  54. X. Zde leží kovářovic Anna,
  55. XI. Na dva manžele.
  56. XII. „Není tu, kdožby můj smutek popsal!
  57. XII. Náhrobní nápis, jakýž by si mnohý z laskavých čtenářů přál.
  58. I. Srdce víru potřebuje,
  59. II. Nezávidiž jiným štěstí,
  60. III. Ať i slávu vydobyl jsi velkú,
  61. IV. Od věcí, jichž nelze tobě míti,
  62. V. Studené-li jím neb piju,
  63. VI. Karty jakkoliv míchejte,
  64. VII. Svět že dal vzdělání tobě,
  65. VIII. A nemůžeš-li udat hanu,
  66. IX. Nadarmo se rmoutíš, brachu milý!
  67. X. Když jsem viděl velkých mužů díla,
  68. XI. A kdybys chtěl za všechna dobrodiní
  69. XII. Že se s námi svět náš točí,
  70. XIII. Pro každou víru, každé místo, každý čas,
  71. XIV. Nedivte se, že váš starý děd
  72. XV. Kdyby nástupci lze bylo tam začíti,
  73. XVI. Važte si pozemských statků,
  74. XVII. Věz, že každé přísloví
  75. XVIII. Věz pak, že ti pravdu a ne zřídka
  76. XIX. Ať pak to neb ono přísloví
  77. XX. Jeť na světě tolik nešlechetníků,
  78. XXI. Cnost, která pohlíží vůkol sebe,
  79. XXII. Nenaříkej, tebe že až posud
  80. XXIII. Nestěžuj si, milý brachu!
  81. XXIV. Kdo si jakés viny jesti vědomý,
  82. XXV. Dokud trestem nezmyl jsi svou vinu,
  83. XXVI. Nejutěšenější kvítko,
  84. XXVII. Nezdá se podobné k víře,
  85. XXVIII. Dále, milý synu, věř,
  86. XXIX. Pozoruj matinkou včelku,
  87. XXX. Kdo přecpává vědomostmi hlavu,
  88. XXXI. Čím více po všech zemích všude,
  89. XXXII. Čím plnější jsou školní lavice,
  90. XXXIII. Povahu-li chceš posoudit nízkých lidstva tříd,
  91. XXIV. Všechna bída, všechna psota
  92. XXXV. Kdo se jiným v prachu koří,
  93. XXXVI. Skřivan v hlučném plesu,
  94. XXXVII. Orel v slunce zírá,
  95. XXXVIII. Věř mi, brachu! beze tření
  96. XXXIX. Nepohrdej ani kamenem,
  97. XXXX. Dále kámen, ač i němý,
  98. Andulička a Matěj, čili Matěj a Andulička.
  99. Odbytý ženich.
  100. Výstraha pro falešné panny.
  101. Chvalozpěv na spaní.
  102. Upřímná rada.
  103. Nouze a bída.
  104. Čechů chvála.
  105. Smutek a útěcha.
  106. Píseň o pivě.
  107. Káva a pivo.
  108. Píseň o starých časech.
  109. Mokřínský zámek.
  110. Chvála šalandy.
  111. Fintílek.
  112. Píseň o dvou vesnicích.
  113. Napověda.
  114. Divadelní herec.
  115. Redaktorovo trápení.
  116. Zvyk – náš tyran.
  117. Chvála tance.
  118. Rada starým mládencům
  119. Kýž do toho tisíc hromů!
  120. Bědování měsíce.
  121. Nářek husy.
  122. Zde se zvoní.
  123. Moudrost formanova.
  124. Čtvero časů v roce, aneb: Každá věc má kolikeré strany.
  125. Ohnivá jeskyně.
  126. Ohnivá jeskyně.
  127. Sen.
  128. Souchotiny, aneb: Láska jej usmrtila.