Andulička a Matěj, čili Matěj a Andulička.

František Hajniš

Andulička a Matěj,
čili
Matěj a Andulička.
Zpívá se jako: „Když jsem já ty koně pásal.“
Andulčina matka dvéře Před Matějem zamyká; Andulička u matičky, Matěj venku naříká. Komu pánbůh, tomu svatí, Tomu také světice: Kdybys měla, má panenkopanenko, Aspoň čtyry tisíce. Tam u stráně tu chaloupku Bychme sobě koupili, Hospodářství jak na vroubku Tam bychme si zřídili. Já bych hleděl, by stodůlka Obilím se plnila; Ty však jako hospodyně Kravičky bys dojila. [69] Já bych oral, pak bych zasel, Ty bys pro mne vařila, Pak bys k mému potěšení Nemluvňátko nosila. Přejde večer, noc se blíží, Ráno vyjde dennice; Komu pánbůh, tomu svatí, Tomu také světice. Já se včera do hvězd díval, Tam pomoci najdeme; Počkej jen ty, má panenko, Však my svoji budeme.
Básně v knize Kopřivy:
  1. Vyznání mé víry.
  2. Nápis na nápisy.
  3. Na pana z Jeleního.
  4. Na doktora Kmeta.
  5. Dobrá rada lecjakému otci.
  6. Smutek manželů.
  7. Napomenutí.
  8. Na lakomce Škrtila.
  9. Na toho samého.
  10. Dobrá rada.
  11. Na pana správce Šidila.
  12. Na skutečný nápis jistého krámu.
  13. Na starého marnílka.
  14. Na toho samého.
  15. Na některé z českých herců.
  16. Na některé z českých hereček.
  17. Na Bumbálka.
  18. Dlouhé uši, krátké uši.
  19. Na ty, kteří tak na zvané „štechery“ v oku nosí.
  20. Na zpytatele starožitností Haraburdu.
  21. Na kronikáře Dloubala.
  22. Rozmluva mezi dvěma lichváři.
  23. Na Truldu.
  24. Na básníka Záleského.
  25. Podivný obchod v kůži.
  26. Nápis na nápis.
  27. Na ourodného skladatele taneční hudby.
  28. Na básníka Kaňhala.
  29. Na toho samého.
  30. Na podobiznu básníka Pošetilce.
  31. Na podobiznu toho samého.
  32. Na básníka Klopotila.
  33. Na básníka Miloráda Kubu.
  34. Na kněhkupce, kněhnakladatele, a ostatní přátele básníků a spisovatelů.
  35. Poesie a prosa.
  36. Na milovníky přísné časomíry.
  37. Navedení k utvoření distich.
  38. Na veršotepce a rymohonce, aneb: Podivná a ponaučná historie o jistém myslivci a jeho psu.
  39. Na šviháky a fifleny.
  40. Na básníky slaďounkých a krvolačných básní.
  41. Proč se nápisy na dámy nedaří.
  42. Na některé z těchto nápisů.
  43. Na skladatele nápisů.
  44. Ukončení nápisů.
  45. I. Ach! Ach! Ach!
  46. II. Na důkaz, že, co pod sluncem, všechno zhyne,
  47. III. Dokud živ byl, opíjel se,
  48. IV. Zde, kde vůkol mrtvý vane puch,
  49. V. Jinému kdo jámu kopá, padne do ní sám;
  50. VI. Rodem z nové Cerekvice,
  51. VII. Květla růže, růžička
  52. VIII. Leží zde Vrtílek, obecní to posel,
  53. IX. Tento skvostně vytesaný kámen
  54. X. Zde leží kovářovic Anna,
  55. XI. Na dva manžele.
  56. XII. „Není tu, kdožby můj smutek popsal!
  57. XII. Náhrobní nápis, jakýž by si mnohý z laskavých čtenářů přál.
  58. I. Srdce víru potřebuje,
  59. II. Nezávidiž jiným štěstí,
  60. III. Ať i slávu vydobyl jsi velkú,
  61. IV. Od věcí, jichž nelze tobě míti,
  62. V. Studené-li jím neb piju,
  63. VI. Karty jakkoliv míchejte,
  64. VII. Svět že dal vzdělání tobě,
  65. VIII. A nemůžeš-li udat hanu,
  66. IX. Nadarmo se rmoutíš, brachu milý!
  67. X. Když jsem viděl velkých mužů díla,
  68. XI. A kdybys chtěl za všechna dobrodiní
  69. XII. Že se s námi svět náš točí,
  70. XIII. Pro každou víru, každé místo, každý čas,
  71. XIV. Nedivte se, že váš starý děd
  72. XV. Kdyby nástupci lze bylo tam začíti,
  73. XVI. Važte si pozemských statků,
  74. XVII. Věz, že každé přísloví
  75. XVIII. Věz pak, že ti pravdu a ne zřídka
  76. XIX. Ať pak to neb ono přísloví
  77. XX. Jeť na světě tolik nešlechetníků,
  78. XXI. Cnost, která pohlíží vůkol sebe,
  79. XXII. Nenaříkej, tebe že až posud
  80. XXIII. Nestěžuj si, milý brachu!
  81. XXIV. Kdo si jakés viny jesti vědomý,
  82. XXV. Dokud trestem nezmyl jsi svou vinu,
  83. XXVI. Nejutěšenější kvítko,
  84. XXVII. Nezdá se podobné k víře,
  85. XXVIII. Dále, milý synu, věř,
  86. XXIX. Pozoruj matinkou včelku,
  87. XXX. Kdo přecpává vědomostmi hlavu,
  88. XXXI. Čím více po všech zemích všude,
  89. XXXII. Čím plnější jsou školní lavice,
  90. XXXIII. Povahu-li chceš posoudit nízkých lidstva tříd,
  91. XXIV. Všechna bída, všechna psota
  92. XXXV. Kdo se jiným v prachu koří,
  93. XXXVI. Skřivan v hlučném plesu,
  94. XXXVII. Orel v slunce zírá,
  95. XXXVIII. Věř mi, brachu! beze tření
  96. XXXIX. Nepohrdej ani kamenem,
  97. XXXX. Dále kámen, ač i němý,
  98. Andulička a Matěj, čili Matěj a Andulička.
  99. Odbytý ženich.
  100. Výstraha pro falešné panny.
  101. Chvalozpěv na spaní.
  102. Upřímná rada.
  103. Nouze a bída.
  104. Čechů chvála.
  105. Smutek a útěcha.
  106. Píseň o pivě.
  107. Káva a pivo.
  108. Píseň o starých časech.
  109. Mokřínský zámek.
  110. Chvála šalandy.
  111. Fintílek.
  112. Píseň o dvou vesnicích.
  113. Napověda.
  114. Divadelní herec.
  115. Redaktorovo trápení.
  116. Zvyk – náš tyran.
  117. Chvála tance.
  118. Rada starým mládencům
  119. Kýž do toho tisíc hromů!
  120. Bědování měsíce.
  121. Nářek husy.
  122. Zde se zvoní.
  123. Moudrost formanova.
  124. Čtvero časů v roce, aneb: Každá věc má kolikeré strany.
  125. Ohnivá jeskyně.
  126. Ohnivá jeskyně.
  127. Sen.
  128. Souchotiny, aneb: Láska jej usmrtila.