Fintílek.

Fintílek. Obraz ze života.
Fintílek byl člověk krásný, Člověk k malování; Bylo naň, když se vystrojil, Věru podívání. Štíhlorostlé jeho tělo Jako sosna v háji, Šatů víc na sobě mělo, Nežli Adam v ráji. Bych dostojně všechno popsal, Začnu hned od rána, Jak Fintílek s namáháním Oblékal se v pána. Vysoko již slunce stálo, Z lůžka teprv vstával; Rozespalým ještě okem Zrcadlo hledával. By se hned přesvědčil z rána, K své a vlasti spáse, Zdaž mu spaní neškodilo Na tělesné kráse. [87] Pak se teprv k umyvadlu Volným krokem bralbral, Tu se mazal, mylmyl a česal, Tu své tělo pral. V papírkách pak uvězněné Vlasy vytočil, Po čemž teprv k ostatnímu Tělu přikročil. Nohy na vzdor kůřím okům V ouzké boty vtlačil, Tak že při tom namáhání Sotva dech mu stačil. Pak hebounkou nohavicí Outlé sepjal boky, Anaž v mezech vyměřených Vedla jeho kroky. Náprsníček co sníh padlý Po prsou jen splynul, Límeček mu kolem krku Lesknoucí se vinul. Pozlaceným okulárem Ozbrojil si zrak, Přes to všechno novomodněnovomodní Navlek na se frak. 88 Pod nosem i pode bradou Vousy uhladil, Na hlavu pak opatrně Klobouk posadil. Lesknoucí se rukavičky Na prsty si vpravil, Pak se teprv před zrcadlem Ještě jednou stavil. Tam se co holub na báni Kolem sebe točil, By, zdaž někde něco schází, Bystrým zrakem zočil. Manšetky si povytáhnul, Hůl do pěsti vzal, S zrcadélkem kartáč v kapse, Do světa se bral. Tu se zjevil v plné kráse, Rovný jako svíčka, Ze všech šatů koukala mu Od nosu jen špička. Po ulicích opatrně Vážným krokem kráčel, Zdaž se naň kdo z oken dívá, Bystře se otáčel. 89 Celé ráno dlažbu šlapal, Po městě se honil, Ostruhami po ulici, Stříbrem v kapse zvonil. Když pak do dvou hodin s půldne Marně zmařil čas, Ozval se v něm k obědvání Ponabídný hlas. U tabule strávil pouze As dvě hodiny, Dozvěděl se v krátkém čase Všechny noviny. Odpoledne jako ráno Po městě se honil, Ostruhami po dláždění, Stříbrem v kapse zvonil. Když pak někdy přítomností Poctil společnost, Lahodou se rozplývala Jeho zdvořilost. Tu se vznášel, vrtěl, točil, Každému se dvořil, Co motýlek obletoval, Krásenkám se kořil. 90 Ostrým zrakem do zrcadla Po straně šilhával, Se zrcádkem kartáč v ruce, Vlasy urovnával. Slova jeho sladce zněla, Verše jenjen skládal, Brzy tady, brzy tamto Rozmluvu zapřádal. Co u něho věru bylo Hodno poslouchání: O ničem že uměl vésti Dlouhé rozmlouvání. Ze spolku se do divadla Rovnou cestou bral, Každého tam z herců ze všech Líp než sebe znal. Na hru malý pozor dával, Jiným jen překážel, Na diváky slabým vtipem Hlasitě narážel. Kukátkem po ložích brejlil, Sem a tam přecházel, Ozbrojeným zrakem směle Vůkol sebe házel. 91 Když pak, že jej každý viděl, Jistě znamenal Ještě před hry ukončením Z divadla se bral. Do večerních spolků spěchal Mezi soudruhy, KdyžKdež si s chloubou vyčítali Denní zásluhy. Moc-li kávy každý vypil, Kolik koňů zchvátil; Ten že babě čerstvou jízdou Starý život zkrálilzkrátil. Výborná, jež darem dostal, Cigara že kouřil; Ten že krásou všem divenkám Outlá srdce zbouřil. Pak se ku karbanu sedlo, Hrálo se a pilo, Až je někdy časně ráno Slunce překvapilo. Tu se každý s těžkou hlavou Na své lůžko bral, S prázdnou ten, ten s plnou kapsou, Jak kdy osud přál. 92 Takové Fintílek marné Vedl živobytí, Práce jeho: Spaní, jízda, Hraní, jídlo, pití. Tak Fintílek den ode dne Životem se honil, Ostruhami po ulici, Stříbrem v kapse zvonil. Milkováním ušlo zatím mnoho mladých let, Z Fintílka se zpolehounka Mladý tvořil kmet. Krutý osud bílou hlavu Víc do tejla klonil; Padesátý podzim kráse Umíráčkem zvonil. Tak se samým milkováním Z mládenectví loudil, Do manželství předce posud Ještě nezabloudil. Nyní když jej, jak se plazí, Náhodou potkáte, Bývalého krásotínka Sotva již poznáte. 93 Tělo k předu nakloněné, Kudrlinky šedé, Vráskami pokryté čelo, Tváře barvy bledé. Ačkoliv již padesátník, Mezi chasu chodí, Jakby plejtval bujarostíbujarostí, S mládenci se vodí. Jaro zašlo, léto zkvetlo, Podzimek se blíží, Fintílek však ještě posud V zrcadle se zhlíží. Neusmívá však se naň víc Dívek milenec; Zbořený to hrad mladosti: Starý mládenec. 94