Zde se zvoní.

František Hajniš

Zde se zvoní. Jinotajitelná báseň.
„Zde se zvoní“ stálo psáno, Já si myslím: Nevídáno, Proč bych trochu nezazvonil; Tu pak mi hned zotvíráno, Švihák se mi dvorně klonil, Ptaje se, co as poroučím? Já, že nic, že jsem jen zazvonil, Bych, co stojí venku psáno, vyplnil. Se švihákem pak se loučím. – Po nedlouhém na to čase Jdu okolo krámu zase; „Zde se zvoní, když je zavřen krám“ Stojí psáno; já se v duchu ptám, Pakli zase zvonit mám? A když, že zavřeno, zkusím, Vidím, že zas zvonit musím. Zvoním tedy; aj! tu švihák odevčíra Zdvořilostí div že neumírá, Ptá se zas, co as poroučím? Já že nic, odpověd dám, Že jsem zvonil, anž byl zavřen krámkrám, Pak se s krámem zase loučím. – Druhý nebo třetí den Byl již nápis přilepen: „Kdo chce v krámě něco koupit, A nemůže otevřít, 118 Dříve nežli míní vstoupit, Musí trochu zazvonit.“ Dobře! myslím; zvoním přece: Švihák se vyřítí z klece, Zdvořilost starou na jevo dává, Co že chci, se mě vyptává. Já, že jsem jen proto vstoupil, Že bych rád si statek koupil; On že nemá v skladě statky, Že jen střížné zboží vede; Já, proč tedy činí zmatky, Nápis že každého svede, Anž tam není vyznačeno, Co jest v krámě vyloženo. Pak se šviháku poroučím, A navždy se s krámem loučím. Pak-li toho již byl konec? Pověděti nejsem v stavu; Já jsem jednak šetřil zvonec, Jednak švihákovu hlavu. Podobizna to pedanta, Kritikastra, mudrlanta, Který, ať si chytr, ať si hlup, Nalezne na dlani chlup; Který, buď si vaše dílo, Až se podívat naň mílo, Nalezne v něm předce vadu; Pročež upřímnou vám dávám radu: Ať se durdí ti neb oni! Pište vždy jen: „Zde se zvoní.“ 119
Básně v knize Kopřivy:
  1. Vyznání mé víry.
  2. Nápis na nápisy.
  3. Na pana z Jeleního.
  4. Na doktora Kmeta.
  5. Dobrá rada lecjakému otci.
  6. Smutek manželů.
  7. Napomenutí.
  8. Na lakomce Škrtila.
  9. Na toho samého.
  10. Dobrá rada.
  11. Na pana správce Šidila.
  12. Na skutečný nápis jistého krámu.
  13. Na starého marnílka.
  14. Na toho samého.
  15. Na některé z českých herců.
  16. Na některé z českých hereček.
  17. Na Bumbálka.
  18. Dlouhé uši, krátké uši.
  19. Na ty, kteří tak na zvané „štechery“ v oku nosí.
  20. Na zpytatele starožitností Haraburdu.
  21. Na kronikáře Dloubala.
  22. Rozmluva mezi dvěma lichváři.
  23. Na Truldu.
  24. Na básníka Záleského.
  25. Podivný obchod v kůži.
  26. Nápis na nápis.
  27. Na ourodného skladatele taneční hudby.
  28. Na básníka Kaňhala.
  29. Na toho samého.
  30. Na podobiznu básníka Pošetilce.
  31. Na podobiznu toho samého.
  32. Na básníka Klopotila.
  33. Na básníka Miloráda Kubu.
  34. Na kněhkupce, kněhnakladatele, a ostatní přátele básníků a spisovatelů.
  35. Poesie a prosa.
  36. Na milovníky přísné časomíry.
  37. Navedení k utvoření distich.
  38. Na veršotepce a rymohonce, aneb: Podivná a ponaučná historie o jistém myslivci a jeho psu.
  39. Na šviháky a fifleny.
  40. Na básníky slaďounkých a krvolačných básní.
  41. Proč se nápisy na dámy nedaří.
  42. Na některé z těchto nápisů.
  43. Na skladatele nápisů.
  44. Ukončení nápisů.
  45. I. Ach! Ach! Ach!
  46. II. Na důkaz, že, co pod sluncem, všechno zhyne,
  47. III. Dokud živ byl, opíjel se,
  48. IV. Zde, kde vůkol mrtvý vane puch,
  49. V. Jinému kdo jámu kopá, padne do ní sám;
  50. VI. Rodem z nové Cerekvice,
  51. VII. Květla růže, růžička
  52. VIII. Leží zde Vrtílek, obecní to posel,
  53. IX. Tento skvostně vytesaný kámen
  54. X. Zde leží kovářovic Anna,
  55. XI. Na dva manžele.
  56. XII. „Není tu, kdožby můj smutek popsal!
  57. XII. Náhrobní nápis, jakýž by si mnohý z laskavých čtenářů přál.
  58. I. Srdce víru potřebuje,
  59. II. Nezávidiž jiným štěstí,
  60. III. Ať i slávu vydobyl jsi velkú,
  61. IV. Od věcí, jichž nelze tobě míti,
  62. V. Studené-li jím neb piju,
  63. VI. Karty jakkoliv míchejte,
  64. VII. Svět že dal vzdělání tobě,
  65. VIII. A nemůžeš-li udat hanu,
  66. IX. Nadarmo se rmoutíš, brachu milý!
  67. X. Když jsem viděl velkých mužů díla,
  68. XI. A kdybys chtěl za všechna dobrodiní
  69. XII. Že se s námi svět náš točí,
  70. XIII. Pro každou víru, každé místo, každý čas,
  71. XIV. Nedivte se, že váš starý děd
  72. XV. Kdyby nástupci lze bylo tam začíti,
  73. XVI. Važte si pozemských statků,
  74. XVII. Věz, že každé přísloví
  75. XVIII. Věz pak, že ti pravdu a ne zřídka
  76. XIX. Ať pak to neb ono přísloví
  77. XX. Jeť na světě tolik nešlechetníků,
  78. XXI. Cnost, která pohlíží vůkol sebe,
  79. XXII. Nenaříkej, tebe že až posud
  80. XXIII. Nestěžuj si, milý brachu!
  81. XXIV. Kdo si jakés viny jesti vědomý,
  82. XXV. Dokud trestem nezmyl jsi svou vinu,
  83. XXVI. Nejutěšenější kvítko,
  84. XXVII. Nezdá se podobné k víře,
  85. XXVIII. Dále, milý synu, věř,
  86. XXIX. Pozoruj matinkou včelku,
  87. XXX. Kdo přecpává vědomostmi hlavu,
  88. XXXI. Čím více po všech zemích všude,
  89. XXXII. Čím plnější jsou školní lavice,
  90. XXXIII. Povahu-li chceš posoudit nízkých lidstva tříd,
  91. XXIV. Všechna bída, všechna psota
  92. XXXV. Kdo se jiným v prachu koří,
  93. XXXVI. Skřivan v hlučném plesu,
  94. XXXVII. Orel v slunce zírá,
  95. XXXVIII. Věř mi, brachu! beze tření
  96. XXXIX. Nepohrdej ani kamenem,
  97. XXXX. Dále kámen, ač i němý,
  98. Andulička a Matěj, čili Matěj a Andulička.
  99. Odbytý ženich.
  100. Výstraha pro falešné panny.
  101. Chvalozpěv na spaní.
  102. Upřímná rada.
  103. Nouze a bída.
  104. Čechů chvála.
  105. Smutek a útěcha.
  106. Píseň o pivě.
  107. Káva a pivo.
  108. Píseň o starých časech.
  109. Mokřínský zámek.
  110. Chvála šalandy.
  111. Fintílek.
  112. Píseň o dvou vesnicích.
  113. Napověda.
  114. Divadelní herec.
  115. Redaktorovo trápení.
  116. Zvyk – náš tyran.
  117. Chvála tance.
  118. Rada starým mládencům
  119. Kýž do toho tisíc hromů!
  120. Bědování měsíce.
  121. Nářek husy.
  122. Zde se zvoní.
  123. Moudrost formanova.
  124. Čtvero časů v roce, aneb: Každá věc má kolikeré strany.
  125. Ohnivá jeskyně.
  126. Ohnivá jeskyně.
  127. Sen.
  128. Souchotiny, aneb: Láska jej usmrtila.