Moudrost formanova.

František Hajniš

Moudrost formanova. Báseň didaktická.
Vyslechniž mě, milý synu! Já již stářím očihledě hynu; Rádbych sobě odpočinul, Neb třicátý rok již minul, Co v tom milém světě božím Semotam se klopotím, Co se druhu všeho zbožím Po silnicích robotím. Já již mozolů mám dosti; Dříve než však složím kosti, Rádbych v živnost uved tebe, A co Bůh s výsosti nebe Laskavě mi užehnal, Rádbych tobě zanechal. Dále rádbych, co jsem zkusil, Jak jsem často nouzi tříti musil, K poučení sdělil tobě, Bys mé zkušenosti plod, Jak ti právě bude vhod, Použil v příhodné době. Pročež vyslyš hlasu mého, Hlasu otce upřímného. Předně: já bych nerad viděl Aby ses za formanění styděl; 120 Děd i praděd formanili, A předce svou poctivostí Obezřelou rozšafností Vážnost sobě vydobyli. Buď si v hadry zahalený, Ať se i v hedbáví šatíš; Co se týče vnitřní ceny, Před Nejvyšším stejně platíš. Šatů si nehledí Všemohoucí; Pod formanskou kytlí sprostou Vznešené též city rostou, Šlechetné též může srdce tlouci. Na to, milý synu můj! Každou chvíli pamatuj. Tvoje mohovitost celá Není sice tuze skvělá; Koně, vůz a trochu síly, S tím se bráti máš ku cíli. Přidej k tomu vůli pevnou, Mysl bodrou, práci zjevnou, Veždy poctivé jednání, A pak Boží požehnání: Bude se ti dobře vesti, Vykvete ti pravé štěsti. Koní hlediž si nejvíce, Vždy je na zřeteli měj, Oddechu a chutné píce Koňům veždy hojně přej. Vůz bedlivě opatruj, Nestavuj se v krčmách žádných, Raděj v hospodách pořádných 121 Vždy se s koňmi ubytuj; A kde posluha není ku chvále, Jeď raději o kus dále. Hleď si přízně veškerých podomků;*) Neb v nich bývá nedbalých holomků, Formanům jenž často škodí A neb mrzutost lecjakou zplodí. Poctivě plať všady mejto, Nezapomeň doma sejto, A když třeba, hned se vyhybej, Na druhého nikdy nečekej; Ne tu v pravo, tu zas v levo, Neb by si byl hrozné dřevo. Vezmi vždycky s sebou šubku, A když zaslechneš poštovskou trubku, Bez průtahu hned se vyhni. Dobrý forman koně šetří; Pakli však ti který větří, Zprvka ho jen trochu švihni; Neb když kůň tě neposlouchá, Nezpomůže se tu mžikem, Když se do něj bičem bouchá, Ani klením, ani křikem. Forman, který stále tresce, Zedře koně svoje lehce. Vyhovět se často má, Dobrota též pomáhá. Forman, který koňům přeje, Krmí víc, a méně kleje; ——— *) A nebo po česku: hausknechtů. 122 A pak vždycky chodí pěšky; A když náklad trochu těžký, Hned do kopců přípřež bere; Neb kde se to nečiní, Tam se drahé náčiní Prudkým tahem lehce zdere. Konečně i o to běží, Náklad jak ve voze leží; Neb jsi za vše zodpovědný. Těžké věci, kufry, bedny, Dolů naskládati dej; Na to hlavní zřetel měj, Aby tento první základ Důkladně byl položen; Dále, aby veškerý byl náklad Obezřele rozdělen. Sloužíť chytré rozdělení, Stejné všechněch dílů obtížení Koňům též i vozkům k ušetření. Mnoho ještě bych ti říci měl, Pakli však jsem něco zapomněl, Dovtípiti sám se musíš, Což se tobě snadno povede; A když něco obzvláštního zkusíš, Z rozpaku tě rozum vyvede. Budiž šťasten, synu můj! A na slova otce svého, O tvé blaho pečlivého Na svých cestách pamatuj. 123
Básně v knize Kopřivy:
  1. Vyznání mé víry.
  2. Nápis na nápisy.
  3. Na pana z Jeleního.
  4. Na doktora Kmeta.
  5. Dobrá rada lecjakému otci.
  6. Smutek manželů.
  7. Napomenutí.
  8. Na lakomce Škrtila.
  9. Na toho samého.
  10. Dobrá rada.
  11. Na pana správce Šidila.
  12. Na skutečný nápis jistého krámu.
  13. Na starého marnílka.
  14. Na toho samého.
  15. Na některé z českých herců.
  16. Na některé z českých hereček.
  17. Na Bumbálka.
  18. Dlouhé uši, krátké uši.
  19. Na ty, kteří tak na zvané „štechery“ v oku nosí.
  20. Na zpytatele starožitností Haraburdu.
  21. Na kronikáře Dloubala.
  22. Rozmluva mezi dvěma lichváři.
  23. Na Truldu.
  24. Na básníka Záleského.
  25. Podivný obchod v kůži.
  26. Nápis na nápis.
  27. Na ourodného skladatele taneční hudby.
  28. Na básníka Kaňhala.
  29. Na toho samého.
  30. Na podobiznu básníka Pošetilce.
  31. Na podobiznu toho samého.
  32. Na básníka Klopotila.
  33. Na básníka Miloráda Kubu.
  34. Na kněhkupce, kněhnakladatele, a ostatní přátele básníků a spisovatelů.
  35. Poesie a prosa.
  36. Na milovníky přísné časomíry.
  37. Navedení k utvoření distich.
  38. Na veršotepce a rymohonce, aneb: Podivná a ponaučná historie o jistém myslivci a jeho psu.
  39. Na šviháky a fifleny.
  40. Na básníky slaďounkých a krvolačných básní.
  41. Proč se nápisy na dámy nedaří.
  42. Na některé z těchto nápisů.
  43. Na skladatele nápisů.
  44. Ukončení nápisů.
  45. I. Ach! Ach! Ach!
  46. II. Na důkaz, že, co pod sluncem, všechno zhyne,
  47. III. Dokud živ byl, opíjel se,
  48. IV. Zde, kde vůkol mrtvý vane puch,
  49. V. Jinému kdo jámu kopá, padne do ní sám;
  50. VI. Rodem z nové Cerekvice,
  51. VII. Květla růže, růžička
  52. VIII. Leží zde Vrtílek, obecní to posel,
  53. IX. Tento skvostně vytesaný kámen
  54. X. Zde leží kovářovic Anna,
  55. XI. Na dva manžele.
  56. XII. „Není tu, kdožby můj smutek popsal!
  57. XII. Náhrobní nápis, jakýž by si mnohý z laskavých čtenářů přál.
  58. I. Srdce víru potřebuje,
  59. II. Nezávidiž jiným štěstí,
  60. III. Ať i slávu vydobyl jsi velkú,
  61. IV. Od věcí, jichž nelze tobě míti,
  62. V. Studené-li jím neb piju,
  63. VI. Karty jakkoliv míchejte,
  64. VII. Svět že dal vzdělání tobě,
  65. VIII. A nemůžeš-li udat hanu,
  66. IX. Nadarmo se rmoutíš, brachu milý!
  67. X. Když jsem viděl velkých mužů díla,
  68. XI. A kdybys chtěl za všechna dobrodiní
  69. XII. Že se s námi svět náš točí,
  70. XIII. Pro každou víru, každé místo, každý čas,
  71. XIV. Nedivte se, že váš starý děd
  72. XV. Kdyby nástupci lze bylo tam začíti,
  73. XVI. Važte si pozemských statků,
  74. XVII. Věz, že každé přísloví
  75. XVIII. Věz pak, že ti pravdu a ne zřídka
  76. XIX. Ať pak to neb ono přísloví
  77. XX. Jeť na světě tolik nešlechetníků,
  78. XXI. Cnost, která pohlíží vůkol sebe,
  79. XXII. Nenaříkej, tebe že až posud
  80. XXIII. Nestěžuj si, milý brachu!
  81. XXIV. Kdo si jakés viny jesti vědomý,
  82. XXV. Dokud trestem nezmyl jsi svou vinu,
  83. XXVI. Nejutěšenější kvítko,
  84. XXVII. Nezdá se podobné k víře,
  85. XXVIII. Dále, milý synu, věř,
  86. XXIX. Pozoruj matinkou včelku,
  87. XXX. Kdo přecpává vědomostmi hlavu,
  88. XXXI. Čím více po všech zemích všude,
  89. XXXII. Čím plnější jsou školní lavice,
  90. XXXIII. Povahu-li chceš posoudit nízkých lidstva tříd,
  91. XXIV. Všechna bída, všechna psota
  92. XXXV. Kdo se jiným v prachu koří,
  93. XXXVI. Skřivan v hlučném plesu,
  94. XXXVII. Orel v slunce zírá,
  95. XXXVIII. Věř mi, brachu! beze tření
  96. XXXIX. Nepohrdej ani kamenem,
  97. XXXX. Dále kámen, ač i němý,
  98. Andulička a Matěj, čili Matěj a Andulička.
  99. Odbytý ženich.
  100. Výstraha pro falešné panny.
  101. Chvalozpěv na spaní.
  102. Upřímná rada.
  103. Nouze a bída.
  104. Čechů chvála.
  105. Smutek a útěcha.
  106. Píseň o pivě.
  107. Káva a pivo.
  108. Píseň o starých časech.
  109. Mokřínský zámek.
  110. Chvála šalandy.
  111. Fintílek.
  112. Píseň o dvou vesnicích.
  113. Napověda.
  114. Divadelní herec.
  115. Redaktorovo trápení.
  116. Zvyk – náš tyran.
  117. Chvála tance.
  118. Rada starým mládencům
  119. Kýž do toho tisíc hromů!
  120. Bědování měsíce.
  121. Nářek husy.
  122. Zde se zvoní.
  123. Moudrost formanova.
  124. Čtvero časů v roce, aneb: Každá věc má kolikeré strany.
  125. Ohnivá jeskyně.
  126. Ohnivá jeskyně.
  127. Sen.
  128. Souchotiny, aneb: Láska jej usmrtila.