SVOBODNÍ.
Svobodni jsme – svobodni – – Za tři sta let
bezectného ponížení, hanby, běd,
moci vzpřímiti se, do dálky zas zahledět – –!
Vyrváni tak podle ze světové mapy
dvouhlavého orla zkřivenými drápy,
bědní jako ploty vyvrácené,
přes něž vichřice se ženou v dáli,
práh jen, na němž boty zkrvácené
Habsburci si klidně otírali,
na bojištích jejich plevel jen a smeť –
dnes však svobodni zas, svobodni – –!
Dole z města na sta, tisíc pochodní
kmitá se a zdvíhá; v celém širém kraji
se všech domů prapory jak stuhy vlají,
s hudbou v průvodu jde, jásá lid
nevýslovným blahem, štěstím zpit.
Svobodni – Ó, sladká chůvo, rodná země,
živitelko naše – mučednice svatá!
Kolikrát má duše bojem znavená
zoufala a lkala, zaúpěla temně!
Kolikrát se do snů utíkala plaše,
141
když tě křivopřísežníků ruka klatá
na evropské trhy vlekla jako cár!
Nyní svobodná jsi – pout svých zbavená – –
Nyní volná jsi – hoj, volná – naše – naše –
velkých národů a Boha krásný dar!
V městě hudba hřmí a zpěv se vzhůru nese.
Na obloze hvězd se na tisíce třese,
z oblaků srp bílé luny zazáří.
Hruď se zdvíhá radostnými vzlyky,
slzy, tiché, šťastné slzy na tváři,
co ret šeptá: Díky, vroucí díky,
věčný Bože, velcí legionáři.
Svobodni jsme – svobodni – oj, svobodni...
142