SVOBODNÍ.

SVOBODNÍ.
Svobodni jsme – svobodni – – Za tři sta let bezectného ponížení, hanby, běd, moci vzpřímiti se, do dálky zas zahledět – –! Vyrváni tak podle ze světové mapy dvouhlavého orla zkřivenými drápy, bědní jako ploty vyvrácené, přes něž vichřice se ženou v dáli, práh jen, na němž boty zkrvácené Habsburci si klidně otírali, na bojištích jejich plevel jen a smeť – dnes však svobodni zas, svobodni – –! Dole z města na sta, tisíc pochodní kmitá se a zdvíhá; v celém širém kraji se všech domů prapory jak stuhy vlají, s hudbou v průvodu jde, jásá lid nevýslovným blahem, štěstím zpit. Svobodni – Ó, sladká chůvo, rodná země, živitelko naše – mučednice svatá! Kolikrát má duše bojem znavená zoufala a lkala, zaúpěla temně! Kolikrát se do snů utíkala plaše, 141 když tě křivopřísežníků ruka klatá na evropské trhy vlekla jako cár! Nyní svobodná jsi – pout svých zbavená – – Nyní volná jsi – hoj, volná – naše – naše – velkých národů a Boha krásný dar! V městě hudba hřmí a zpěv se vzhůru nese. Na obloze hvězd se na tisíce třese, z oblaků srp bílé luny zazáří. Hruď se zdvíhá radostnými vzlyky, slzy, tiché, šťastné slzy na tváři, co ret šeptá: Díky, vroucí díky, věčný Bože, velcí legionáři. Svobodni jsme – svobodni – oj, svobodni... 142