DARY MÉHO LIDU.

R. Bojko

DARY MÉHO LIDU.
Je jásavéjásavě pestrý, radostně svěží tvůj barevný, po otcích zděděnyzděděný šat. Je jako tvá rozkvetlá luka, jež leží jak ovečky u ňader Moravy, matky, jak úsměv tvých kraslic tak něžný a sladký, jak na podzim nádherou hýřící sad. Tvůj skrčený domek je bílý a čistý jak v koupené písance šustící listy, jak šíje tvých po řece plovoucích hus. Jak obruby záhonů z rozkvetlých fialek se jeho modř usmívá radostně do dálek, jak za bílým obláčkem blankytu kus. Tvá píseň jak z hrdélka skřivánků tryská. Tvá píseň tu živelním veselím výská, tu tesklivě, nyvě si, žalobně stýská jak zraněná, mláďat svých zbavená holubice, a rukama lomí jak zajatá krasavice. V tvé písni tak molově syté, melancholické se zajíká životní radost, přírodní dětská i odvěká, bídou ubitá tesknota všecka. 120