SLOKY.

R. Bojko

SLOKY.
Nad maličkou zemí těžký vzduch, šedý a něm. Cos doutná – cos praská – cos zahnívá v něm. Snad spadalé listí – či zvíře – či celá již zem – – Nad maličkou zemí krkavec, krákaje vzlíť, že hostinu, hostinu velkou bude prý mít. Ze šedé, daleké mlhy pes začal zoufale výt. Snad větří, snad tuší, že umře již slabošský lid – – –? Umře, ba umře a z mrtvých nevstane víc – – Přátelé přijdou plakat a pobrat – – Však nezbude nic, jen jeho ztrhaná, poplitá, bezectná líc – a několik vyžebraných, kradených svic – – – 76