NEPOKRADEŠ.

R. Bojko

NEPOKRADEŠ.
Jak zločinní tuláci vlečení hladem, lstivě se plížíme života bohatým sadem a kradem’ a kradem’ a kradem’. Kradem’ pro ženy, našich snů pastýřky svůdné; sudičky krásné, které nám dráhu životní určí; světlušky bludné, které nás září svou zlatou na cestách životních zmatou a do hlubin pralesů zavádějí; dárkyně největší síly a odvahy tvůrčí; prameny čisté, jež ze země od věků zurčí, ke kterým naše rty s palčivou žízní se naklánějí. Kradem’ pro jejich pocel a dík, jásavě zvonivý, radostný smích; pro sladce lenivé, rozkošnické pohodlí jich; pro lesk a záři perel a stříbrných zdob, kterými krásu svou na trhu života vyzvánějí; pro šumnou nádheru draze koupených rob, jež nejsladší tajemství těla jen napolo zaclánějí, jež naši smyslnou touhu k výbuchům dráždí, s úsměvem vraždí ideál, sen. 58 Kradem’ pro svoje děti, nejdražší památky na lásky žár, který jsme do knihy srdce hluboko uložili; boha a přírody nejsladší dar, kterým jsme poklady svého života rozmnožili. Kradem’, by tlusté a nehybné, zakouslé do hromad jídel, jak odvážný kovkop do zlatých zřídel, neuviděly nikdy s modravých hor k orlímu rozpětí rostoucích křídel, k práci a boji budit se radostný den. Kradem’, by navyklé jen bohatství, objetí rozkošných žen, dráždivé závrati odvážných her; by neznalé země, jako by spadly z dalekých sfer –: nepocítily nikdy žhavého vření věčného zápasu o skývu chleba, o vývin, o krásu, bolestné rozkoše k prasknutí napiaté vůle, sladkého kořistění. A na všechny všichni, jak životní tmou kolem nás s kořistí za ňadry ukrytou jdou, číháme v houštinách životních cest a kradem’ a kradem’. 59 Pro sebe kradem’, pro pohrdlivé zdvižení hlavy nad zakřiklými, závidícími davy, pro pocel slávy, ubohou měšťáckou čest. A stále víc – – den ze dne – – den ze dne, bez odpočinutí, pohovu, zastávky jedné! V blýskavé vysoké kupy se bez studu vrší vyrvané lupy. Nové však loupežné vpády v království cizí, stíhání plujících ostrovů zlata, jež bližší a bližší, přece jen před námi do dálek mizí – – – A obzor se úží... hladoví srdce... a chudne – – Však víc – – ještě víc... pro hrůzný strach, že zítra či dnes z vysoké trávy u cesty kdes smrt náhle se proti nám zvedne a zardousí, zahrabe v prach... 60
Básně v knize O Boha, život a můj lid:
  1. V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ.
  2. KDO ROZPOUTAL...?
  3. VZPOURA.
  4. ČAS.
  5. BŮH JE.
  6. NEVEZMEŠ NADARMO BOŽÍHO JMÉNA.
  7. CTI SVÁTEČNÍ DEN.
  8. MODLITBA ZA SVÁTEK DUŠE.
  9. MODLITBA ZA MÉ DÍLO.
  10. SLUNCI.
  11. MATKA ZEMĚ.
  12. NAD MALOU ZEMÍ.
  13. MILUJEM’ ZEM.
  14. NEZABIJEŠ SVÉ VÍRY.
  15. NESESMILNÍŠ.
  16. NEPOKRADEŠ.
  17. HNIJÍCÍ DOBĚ.
  18. JSME.
  19. UPRAVUJEM’ CESTY PÁNĚ.
  20. PŘEMOŽENÝ.
  21. BOLESTNÁ PROSBA.
  22. BOLEST VYHNANCE.
  23. BUĎ VŮLE TVÁ!
  24. ETAPY.
  25. SLOKY.
  26. HNĚVIVÉ SLOKY.
  27. POVAL NÁS, PANE!
  28. MARNĚ HLEDÁM.
  29. T. G. MASARYKOVI.
  30. CHODNÍČEK CTI.
  31. POMALU JDEM’.
  32. MEZI VÝCHOD A ZÁPAD.
  33. PÍSEŇ MÉHO LIDU.
  34. PO TĚŽKÉ ČETBĚ.
  35. MĚSTU.
  36. ČESKÁ KNIHA.
  37. PŮLNOC.
  38. MODLITBA.
  39. ZA TICHÉ NOCI.
  40. VLNY.
  41. HLAS MÉ VÍRY.
  42. NEZRALÍ.
  43. JAN HUS.
  44. NAD SPISY JIRÁSKOVÝMI.
  45. ZA BOŽENOU NĚMCOVOU.
  46. DARY MÉHO LIDU.
  47. SLOVENSKÉMU LIDU.
  48. BRATRŮM SRBŮM.
  49. NAD SMRTÍ TOLSTÉHO.
  50. V ČAS PRAVÝ.
  51. ROZCHOD.
  52. DOSTOJEVSKÝ.
  53. MÁ PÍSEŇ.
  54. NA SVÉ JMÉNO HRDÝ JSEM.
  55. SVOBODNÍ.
  56. OSVOBODITELI.
  57. NA PŘECHODU.
  58. LAVINA SE VALÍ.
  59. MOBILISACE.
  60. KONEČNĚ.
  61. ZBLOUDIL JSEM.
  62. JAK MOHL JSI?
  63. U CUKROVARU.
  64. POD PĚSTÍ.
  65. NAPOSLED.
  66. S BOHEM.
  67. ZA NOCI.
  68. V HODINĚ ÚZKOSTI.
  69. PŘÍČINY.
  70. ZA SVÉ BRATRY.
  71. JARNÍ PROCHÁZKA.
  72. V TĚŽKÝCH DNECH.
  73. MLUVILA ZEMĚ.
  74. ZA VÁLKY.
  75. AŽ DO KONCE...?
  76. PANE, JIŽ DOST!
  77. UČIŇ, AŤ CHÁPEME!
  78. OTÁZKY.
  79. VELIKÉ DOBY VELIKÝ BOJ?
  80. BOŽE, VĚŘÍM.
  81. KDO VINEN?
  82. PO LETECH.
  83. EVROPO!
  84. DOBRÝ KNĚZ.
  85. PEKLO.
  86. V ÚZKOSTI DUŠE SVÉ.
  87. SMÍŘENÍ.