PO TĚŽKÉ ČETBĚ.

R. Bojko

PO TĚŽKÉ ČETBĚ.
Dosti již, dosti! Přestaňme konečně číst ten slzami zvlhlý, smazaný list, z něhož krev dosud pod prsty prýští! Odvraťme oči od smutných, prokletých míst! Neohlížejme se stále ku popravišti! Historie prý životní moudrosti učí... Tato však jenom zbavuje síly a mučí, naplní hroznou hořkostí srdce a duši a pálí jak jed – a drásá – a sníží – a zkruší. Jsme zatíženi břemenen minulých století a nemůžem’ s místa. Jsme dějin obětí, jež plny jsou bídy a temnot a křičících hrůz. Vlečeme, s hroznou námahou vlečeme do kopce vůz s rozceněnými mrtvolami popravených. Jsme šílenci, kteří se se stíny minula bijí. Jsme žíznivci věční, již víno vzpomínek pijí z pohárů zoufalou bolestí otrávených. Což nikdy zde nezahlaholí volně, svobodně, dětsky radostný smích jako skřivánci nad brázdou zoraných lích? Což stále jen vzpomínat budem’ hořce a bolně? Ne, ne, ne! Pryč, pryč již od dějin svých! 89