UPRAVUJEM’ CESTY PÁNĚ.

R. Bojko

UPRAVUJEM’ CESTY PÁNĚ.
Všichni, kdož žijeme, stavitelé jsme věží, abychom byli slunci a obloze blíž. Však za námi táhnou zástupy svěží a věže ty ještě vystaví výš. Všichni, kdož žijeme, lámeme teprve holýma rukama rozdrásanýma do krve kamení v lomu na věže budoucích dómů. Všichni jsme jásavě radostných jar předčasní zvěstovatelé a vždycky nás před léta příchodem zahubí mráz. Jsme velikých proroků předchůdci malí, již na žhavé hranici touhy bezmocně shoří, dříve než dovedou vyslovit cele nové své myšlenky smělé, dříve než zboří starých předsudků hráz. Ó, že vždy naše zetlelé kosti budoucím věkům mrvou jsou jen... Ale zdali jsme nebrali chtivě ode všech zemřelých za darem dar, jako hladová vojska tábor dobytý v plen? 63 Zdali jsme ve své prsteny nezasadili předchůdců nejlepší kameny a v koruny zlaté jich nejdražší skvosty? Zdali jsme z kostí jich nestavěli si mosty, bychom se po nich dostali do hor, v sluneční jas...? 64