CHODNÍČEK CTI.

R. Bojko

CHODNÍČEK CTI. (Aféry.)
Chodníček, který do hor nás ved’, deštěm prodejných korunek zvlh’. Na slabé nohy špinavé bláto, mazlavá hlína lepí se teď. Vidíš ho? – Tamhle vystoupil z mlh. Pod frak si plaše ukrývá zlato! Pálí to – – Cosi drahého vzato – – neposkvrněný, čistý náš štít... Stydím se vyjít – – Můžem’ však za to...? vinen je lumpem všechen můj lid...? Chodníček náš tak malý a úzký, čistý však, hladký, skoro až kluzký, deštěm jak zvlhlý, namoklý trám. Pohleď však nyní: – Pod mlhou tam za shnilé slámy zčernalé stohy, za domů nízkých trčící rohy krčí se víc jich – čtyři – pět – šest – –! Nedal se koupit, podplatit sám... Navždy je, navždy poplita čest... Ztratil se chodník, vrcholy hor, v tlusté jak knize čárka a bod. Nad krajem výpar hnijících vod. Zemřela touha, zlomen je vzdor – – Čemu teď věřit...? Pro co se bít...? Bídný je, bídný celý můj rod... 83