ČESKÁ KNIHA.

R. Bojko

ČESKÁ KNIHA. P. Josefu Grňovi.
Když předkové se potáceli v tmách, jak bojovníci s hrudí proklanou kdes bojištěm; když duší zlekanou mrak za mrakem jak černý pohřeb táh’, a oči ztrhané se zrosily i při úsměvném dítěti i v snách; když osudem až k zemi sehnuti kdes marně o přístřeší prosili –: tu v tobě, kniho, zapomenutí a klidu došli, svaté posily. Když nám, jich dětem, v těžkém zápasu vzkřik hněvu, bolestného úžasu a strachu o budoucnost, úpění se k nebi z hrdel dralo nadarmo; když biti, posmíváni, tupeni jsme všeho vzdávali se raději a zase otrocky šli pod jarmo –: tu kniho, tyčila ses před námi jak prorok s velikými věštbami a v bědné srdce, prolomenou hruď vždy vlévala jsi balšám nadějí, 93 vzdor hrdý, sílu, touhu závratnou kams k výšinám a v příští daleká, a víru, víru velkou, posvátnou v řád božský, ve sny velké člověka. Ó česká kniho, požehnána buď! Buď vůdcem vždy! A jako dřív i teď nás přes bezedná moře hrozných běd a krve prolité a slzí veď v zem zaslíbenou, nový, lepší svět! 94