HNĚVIVÉ SLOKY.

R. Bojko

HNĚVIVÉ SLOKY.
Sedlák k šílenství až rozhněván motykou se divě rozpřáhne pro svůj podle ukradený lán. Zuby cení pes a zavrčí. Zde však nikdo ruky nevztáhne, jen se ulekaně přikrčí. Je to možno? – Rozhýčkanců pár křehnoucímu mrazem chuďasu s ramen hubených rve bídný cár. On však v blbě schliplém úžasu nevzchopí se k ráně, zápasu, k prudce odvážnému úderu. Či již schyluje se k večeru, soumrak nastává všem nadějím...? Ticho jen a mlha nade vším. Otroci mí bídní, ubledlí k hrncům masa chtivě zasedli. Viz, jak pracují jich čelisti, jak se rvou, jak rychle kořistí... 77