HNIJÍCÍ DOBĚ.

R. Bojko

HNIJÍCÍ DOBĚ.
Odříkat nazpamět ze starých knih několik prázdně jen zvučících slov o lásce k bližnímu, o pláči vdov, zdvíhat však na ně zaťatou pěst; slavnostně přísahat jediné z žen, po straně hnízdit však smyslný hřích; nad srdcem, v dírkách svých hedvábných vest bezmocnou touhu a fňukavý sten s hereckým postojem na trhy nést –: to je to hledání neznámých cest, zbabělá morálka, prohnilá čest –! Kde jsou dnes oltáře otců, radostné oběti, veliké sliby v požáru zemřelých století – –? Kramáři, lupiči bídní, bezkrevní skeptici! Na paty věší se hanba, hrozí vám prokletí v prázdno se řítících, vyschlých, neplodných dob – Starcové v šatečkách –! Jdou již pochmurní dědici, hodí vás, skuhravé, v bezdný, hromadný hrob...! 61