BRATRŮM SRBŮM.

R. Bojko

BRATRŮM SRBŮM.
Evropo, násilná, lhostejně podlá, jako ta královna za starověku, která v svá objetí ohnivě vřelá svírala mladíků svalnatá těla, by je pak se smíchem hodila katu! Evropo, nevěstko v nádherném šatu, tajnou však nemocí stižená, bídná! Hnijící stařeno, nestoudně chlípná! Netvore opřený o církve, o trůny, o pušek trčících blýskavá bodla! Na klínu žezla a rezavé koruny schováváš pro pyšných několik hlav, tlapami drtíš však zoufalý dav. Tenkrát, když severní medvěd a dvouhlaví, nestvůrní orli tví, bezedně hltaví, na posměch Kristu a prorokům všem na kusy trhali Poláků zmučenou zem; tenkrát, když Pomořan v šišaté helmě, podoben krvavé vyjící šelmě, galského kohouta ke špalku vlek’, až marně bil v smrtelné křeči 124 zlomeným křídlem a vyrážel skřek; tenkrát, když lhostejný, vytáhlý Brit, Poseidon moří všech, pro pruty ze zlata, pro pole ryžovárýžová, démanty bohatá mučil a ubíjel hrdinný lid –: tenkrát jsi nade vším – lhostejně klidná – stála jak řezníci uprostřed jatek, ruce jsi mnula jak podvodný žhář, když se naň s vysoko pojištěného domu radostně usměje požáru zář. Tenkrát ses, vznešená, v královském rouše dívala nehnutě ke všemu tomu, s úsměvem zbohatlých, nadutých matek, když zří své mazlíčky, lapené mouše nožky a křidélka s rozkoší rvát! – – Teď však ty, nestvůrný, krvavý vůdce nejhorších, nejpustších, žoldnéřských rot, proroků žalářník tvrdý a kat, slavně se odíváš v bělostný šat, chřestíc pak výmluvně skrytými meči vztahuješ s vylhanou velebou ruce, hlásajíc pojednou pokoj a mír! Nyní ty chraplavým voláním svým kázat chceš bratskému srbskému lidu o lásce, smíření, pokorném klidu; nyní, když hrozný jak divoká bouře žene se nadšeně chuchvalci kouře přes kupy padlých svých hrdinných těl na valy nepřátel, na jícny děl! 125 Nyní, když na smrt jde pro svoji zem; pro bídu skrčených, spálených chatek, otce, již na poli Kosovu padli; pro lkání nesnesné zoufalých matek, jimž z náručí nevinná robátka kradli, aby jim hlavičky rozbili o skalní hrot; pro hlavy druhů, jež napíchli na ostrý plot; pro hanbu, pro slzy zprzněných děv nesoucích pod srdcem pancharta plod; pro údiv veliký vzdálených bratří, kteří teď s pýchou a hrdostí na něho patří; pro zastavení se radostné času; pro sladkou, závratně velikou krásu budoucích, zrození očekávajících děl...! 126
Básně v knize O Boha, život a můj lid:
  1. V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ.
  2. KDO ROZPOUTAL...?
  3. VZPOURA.
  4. ČAS.
  5. BŮH JE.
  6. NEVEZMEŠ NADARMO BOŽÍHO JMÉNA.
  7. CTI SVÁTEČNÍ DEN.
  8. MODLITBA ZA SVÁTEK DUŠE.
  9. MODLITBA ZA MÉ DÍLO.
  10. SLUNCI.
  11. MATKA ZEMĚ.
  12. NAD MALOU ZEMÍ.
  13. MILUJEM’ ZEM.
  14. NEZABIJEŠ SVÉ VÍRY.
  15. NESESMILNÍŠ.
  16. NEPOKRADEŠ.
  17. HNIJÍCÍ DOBĚ.
  18. JSME.
  19. UPRAVUJEM’ CESTY PÁNĚ.
  20. PŘEMOŽENÝ.
  21. BOLESTNÁ PROSBA.
  22. BOLEST VYHNANCE.
  23. BUĎ VŮLE TVÁ!
  24. ETAPY.
  25. SLOKY.
  26. HNĚVIVÉ SLOKY.
  27. POVAL NÁS, PANE!
  28. MARNĚ HLEDÁM.
  29. T. G. MASARYKOVI.
  30. CHODNÍČEK CTI.
  31. POMALU JDEM’.
  32. MEZI VÝCHOD A ZÁPAD.
  33. PÍSEŇ MÉHO LIDU.
  34. PO TĚŽKÉ ČETBĚ.
  35. MĚSTU.
  36. ČESKÁ KNIHA.
  37. PŮLNOC.
  38. MODLITBA.
  39. ZA TICHÉ NOCI.
  40. VLNY.
  41. HLAS MÉ VÍRY.
  42. NEZRALÍ.
  43. JAN HUS.
  44. NAD SPISY JIRÁSKOVÝMI.
  45. ZA BOŽENOU NĚMCOVOU.
  46. DARY MÉHO LIDU.
  47. SLOVENSKÉMU LIDU.
  48. BRATRŮM SRBŮM.
  49. NAD SMRTÍ TOLSTÉHO.
  50. V ČAS PRAVÝ.
  51. ROZCHOD.
  52. DOSTOJEVSKÝ.
  53. MÁ PÍSEŇ.
  54. NA SVÉ JMÉNO HRDÝ JSEM.
  55. SVOBODNÍ.
  56. OSVOBODITELI.
  57. NA PŘECHODU.
  58. LAVINA SE VALÍ.
  59. MOBILISACE.
  60. KONEČNĚ.
  61. ZBLOUDIL JSEM.
  62. JAK MOHL JSI?
  63. U CUKROVARU.
  64. POD PĚSTÍ.
  65. NAPOSLED.
  66. S BOHEM.
  67. ZA NOCI.
  68. V HODINĚ ÚZKOSTI.
  69. PŘÍČINY.
  70. ZA SVÉ BRATRY.
  71. JARNÍ PROCHÁZKA.
  72. V TĚŽKÝCH DNECH.
  73. MLUVILA ZEMĚ.
  74. ZA VÁLKY.
  75. AŽ DO KONCE...?
  76. PANE, JIŽ DOST!
  77. UČIŇ, AŤ CHÁPEME!
  78. OTÁZKY.
  79. VELIKÉ DOBY VELIKÝ BOJ?
  80. BOŽE, VĚŘÍM.
  81. KDO VINEN?
  82. PO LETECH.
  83. EVROPO!
  84. DOBRÝ KNĚZ.
  85. PEKLO.
  86. V ÚZKOSTI DUŠE SVÉ.
  87. SMÍŘENÍ.