POD PĚSTÍ.

R. Bojko

POD PĚSTÍ.
Již s jásotem četl jsem tvoji poslední vůli, že po tobě dědicem času a prostoru jsem. Tu roztrhals náhle domnělou závěť svou v půli a všemocným pánem mi určils osud a zem. Již zřel jsem tě z blízka a čekal, ze stínu stromů že vyjdeš a překročíš tichý, bílý můj práh. Tu mrštil jsi bleskem svým prudce po klidném domu a spálil jej celý, obrátil v popel a prach. Již věřil jsem: ztajen jsi v květu, zvířeti, lidech, jak před velkým Mojžíšem kdysi uprostřed kře. Tu na zem jsi žíravý plamen pojednou vydech’ a řekl: Ať všechno na mojí hranici mře. Ó, hrozný! Tvá ruka vinné i nevinné trestá, jak vzbouřenců dobyté město šílený král. Je lidskými lebkami k tobě dlážděna cesta, jež počátku nemá a běží v nezírnou dál... 164