NAD SPISY JIRÁSKOVÝMI.

R. Bojko

NAD SPISY JIRÁSKOVÝMI. Drahému Mistru AI. Jiráskovi.
Když rukou mávneš nade vším, když zdá se ti, že na všech cestách stíhá lid náš prokletí; když mníš, že osud bije nás jen po tváři; že slunce dávno nesvítí a na nebi že dohořela naše hvězda poslední –: tu vrať se domů, domů vrať a s úctou přisedni k těm vážným knihám plným přísné veleby, jak našich předků modlitby a dávné chorály, a plným krásy přírodní jak pestré korály, jak na rozkvetlém, širém záhoně hra tisícerých barev v záři polední. A čti a čti – A pochopíš, jak velce, hrdinně a cele lidu bědnému a sladké otčině tví předci do služeb se dali jedině, jak pohádkoví rytíři své princezně. Jak nedbajíce svého já a prospěchu a hladu, ústrku a slintavého posměchu, jí žili jen a pro ni mužně, obětavě trpěli a věřili, ó věřili, že povstane zas vítězně. A roztoužen jak vzpomínkou a tiše zvroucnělý jak u hrobu, vzlyk přemáhaje, štkavé pohnutí, v těch drahých knihách najdeš zapomenutí svých lidských bolestí a posilu a útěchu, jak oni v kronikách svých, svatém zákoně. 117