V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ.

V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ.
Šli po této plačící zemi starci kostnatí. Šli, na tváři hektické skvrny ruměnců a na plecích vpadlých královský samet a nach. Šli velcí a přísní, tvrdí a němí, jak zástupy ponurých těžkooděnců. Šli se zrakem vzhůru, v horečné závrati a nad lidstvem užaslým takto volali v tmách: Jak mučedník Štěpán v nejprudším přívalu kamenů nad svojí hlavou oblohu smavou dokořán každý z nás zří. Z ní šlehají jazyky rudých plamenů jak ze země puklé, z katedrál hořících měst. Však za nimi sedmero sladce úsměvných duh, a na každé tisíc a tisíc zářících hvězd a unylých, tiše plujících lun. Pod oblouky jejich zářící trůn, v něm tajemný, záhadný, nesmírný bůh, jeden a tři. Je slavný jak slunce zářící v ohnivých mhách. Je tajemný jako vrcholy nejvyšších hor, jež zahalil navždy v mlčící mrak. 7 Je klidný a tich a zdá se, že dřímá. Však otěže světů od věků třímá a záhadný, všude ukrytý zrak i touhy a modlitby vzdech i buřičský vzdor, i slzy a lkání plačících lidí jak v ohnisku věčných zrcadel vidí. Je úžasný, děsný jak úpící noc, když pod vámi, skolébanými radostným snem, se otřásá se hřměním dutým rozpuklá zem. Je velký a hrozný jak přísně hněvivý král, když pojednou v noci na město zrádné se zástupy vojsk svých divoce vpadne, by za dlouhou vzpouru pokořil, jal. Ó velká je, nesmírná jeho odvěká moc! Ó na tváři padni! Ó boj se ho, boj! Vždyť poslal tě na chvíli jenom, na zkoušku sem. Vždyť čeká, až slzou, v kajícím tichu se omyješ ze všech pozemských hříchů, až očištěn smutkem, bolestí mnohou se pokorně stulíš u jeho nohou jak na prahu paní přítulná laň. Ó na tváři padni! Boj se ho, boj! Či chceš snad s ním, zoufalče, vyjít v odvážný boj? 8 Chceš s bezmocnou hrozbou, úskočným podvodem naň? Hle nad černou, němě bezednou strží tě za konec vlasů pozorně drží, však v okamžik každý rozevřít může svou dlaň. Vždyť maličký list jsi bělostné růže, jenž chabě se drží na země zmítaném kři. Jen svíce, jež zítra zhasnouti může. Jen prášek, jenž chyť se na jeho hávu, však pozítří padne v hnijící trávu. Jen bezmocný plaz jsi, pod jeho patu jenž položil malou, skrčenou hlavu a čeká, až těžká noha ji zdrtí. Jen zločinec jsi, jenž propadl katu, – a ďáblu – a věčné, hrůz plné smrti. Ó velký a mocný, hrozný je odvěký bůh, tvůj všemocný otec a syn a tajemný duch, jeden a tři. Ó boj se ho, boj a po pás až zlekaně klaň...! 9