PŘÍČINY.

R. Bojko

PŘÍČINY.
Po kopcích nehybných těžké mlhy se válí. Věnčené vlaky se řítí šíleně v dáli, nadšeně jásá v nádraží lid. Příčiny – –? Deset jich teď již před tebou stojí. Na sta, tisíc jich uzří potomci tvoji – – Zřejmo, tak musí, musilo být. Zapadlo, zapadlo slunce za hory, lesy. Na siné nebe se měsíc krvavý věsí, mrazivou rosou zavzlykl luh. – – – Ty mé já, přikrč se někde – Srdce, ty ztichni – Nikdo z nás nenesem’ viny – vinni jsme všichni, všichni a všichni, vinen je bůh. Proč dal jen takový řád –? Proč s jistotou přesnou mění se růžový sad náš v arénu děsnou po řadě sladkých, rozkošných let – –? Na špatné cestě byl vývoj – Musí se zpátky –? pro touhy, ideje, víru, pro soucit sladký, pro naděj, pro nadosobní vzlet – –? Pod krokem dunivým dějin země se houpá. Bílýma nohama luna po kopcích stoupá, 170 do tmy noc hází světlušky hvězd... Příčin je mnoho a nelze sečíst je nyní. Nenesem’ viny a všichni, všichni jsme vinni – – zblouděním z božích, tajemných cest... 171