ROZHOVOR OPTIMISTŮV S PESIMISTOU
Život je veliká, nádherná brána,
jež vede k hoře štěstí a v naděje důl. –
Život je veliká, otevřená rána,
do které osud sype po zrnkách sůl. –
Život je veselé, neochočené dítě,
stokrát je potkáš, a stokrát udiví tě. –
Život je zlostný, škodolibý skřet,
tuční z tvých nářků a běd. –
Život je laskavé srdce a hebký klín,
dá ti jen radost, nejsi-li bolestín. –
Život je zrůdný cit, zrozený v nedostatku,
vede jen k zradě a zmatku. –
Život je široká nezdolná krása,
zviřátko, které chtivě zeleň spásá. –
Život je hlad a bída, stesk a smutek,
divoký úprk před svištěním důtek. –
Život je lesní tiš, mír větví rozpjatých,
květ, který chtivě ke rtům svým jsi zdvih’. –
7
Život jsou holé zdi, měst vřava kypící,
v nich lidé, odsouzení běhat ulicí. –
Život je láska – braň se, můžeš-li –
jsi pokrytec, vděk její zapřeš-li. –
Život je láska! Láska – ukaž mi ji!
Já neznám jiji, a přec již dlouho žiji. –
Nepoznals lásku? Máš to za výsadu?
Jsi, ubožáku, pesimistou z hladu. –
Já myslím, velkým uměním že není
státi se optimistou z přesycení. –
8