ODVAHA
Loď na moři letí do bouře,
příď plna je tříštivé pěny.
Odvažte čluny! Na místa!
Zachraňte děti a ženy!
Kapitán, živý vykřičník,
v temnotě bílý se tyčí.
Povelem příboj neztiší,
vlny dál tlukou a ničí.
Jak ruce v pěsti zaťaté
na dveře, zavřené zmatky,
spílavě bušící údery,
výkřiky zoufalství. Jatky.
Vteřinu života! Ještě jsem
v pocitu zoufalství, hoře,
nad sebou nebe bez hranic,
pod sebou bezedné moře.
Ještě se chvěji, vzdoruji,
odvahou s hrůzou se měřím;
loď zmítá se, praská v základech,
já ještě v záchranu věřím!
42
Kapitán musí vydržet
s odvahou v srdci a zraku,
i když sám v hloub se propadá
na potopeném vraku.
43