ODVAHA

Marie Calma

ODVAHA
Loď na moři letí do bouře, příď plna je tříštivé pěny. Odvažte čluny! Na místa! Zachraňte děti a ženy! Kapitán, živý vykřičník, v temnotě bílý se tyčí. Povelem příboj neztiší, vlny dál tlukou a ničí. Jak ruce v pěsti zaťaté na dveře, zavřené zmatky, spílavě bušící údery, výkřiky zoufalství. Jatky. Vteřinu života! Ještě jsem v pocitu zoufalství, hoře, nad sebou nebe bez hranic, pod sebou bezedné moře. Ještě se chvěji, vzdoruji, odvahou s hrůzou se měřím; loď zmítá se, praská v základech, já ještě v záchranu věřím! 42 Kapitán musí vydržet s odvahou v srdci a zraku, i když sám v hloub se propadá na potopeném vraku. 43