NADŠENÍ

Marie Calma

NADŠENÍ (Památce Antonína Švehly.)
Nadšení je posvátný kruh boží, který světy podpírá a spíná, nadšení je nakypřená hlína, z které setba rychle v klasy klíčí, vlna, jež člun činů k břehům nese, sůl, jež skývě chleba chuti dodá. Nadšením kdo cíl svůj ozařuje, za oběť mu sebe sama nese, vlastním ohněm svítě do daleka, rychle, příliš rychle stravuje se. Jeho stopa však je plamen boží, který zahřívá, co mráz by zničil, slova pramenem, jímž proud se množí, skutek silou, která horou pohne. Život taký nekončí se smrtí, jeho moc dál v děje zasahuje, dobro rozsévá a zlobu drtí. Život takový, památkou zbylou v srdcích lidí věrně znamenaný, ještě po smrti je hybnou silou. 101