ŽENA

Marie Calma

ŽENA
Mezi všemi ženami tebe jedinou jsem vyvolil pro útěchu dnů a zdobu nocí. Je v tvé moci, aby se nad námi slunce rozhořelo, je v tvé moci, aby potemnělo všechno, co jsme si rozsvítili. Je v tvé moci, abychom se sžili jak dva lidé, z ráje nevyhnaní, je v tvé moci, abychom si vlili jed do krve a život k nepoznání si zhudlařili. Do tvých drobných dlaní kladu hnízda přání. Vyvedeš z té ptačí druže jeden sen, jenž vzletět může třeba k nebesům? Budu se k tvým rtům, má ženo, 34 vracet pro polibek síly, aby jasno bylo k cíli? Dáš mi víc, než po zásluze muži patří, jenž se stará, dáš mi nové barvy v duze, nová jara? Od zásnub, přes život, boje, budeš mne mít věrně ráda láskou, která neuvadá, ženo moje? 35