NAŠIM ŽENÁM

NAŠIM ŽENÁM
Matky, sestry, ženy, což i vy jste za svobodu netrpěly, nedaly jste vše, co drahého jste měly, v bolest pohříženy? Matky, sestry, ženy, opuštěné vdovy – i vy plnily jste rovy svými životy a nadějemi. Krev vám v žilách tuhla, srdce usedala, duše žily v stínu. Smrt však dále brala žeň těch vašich klínů, osud ničil v spěchu radost loktů vašich, očí těchu. Krásu vaši slzy zorávaly, v úzkostech jste denně umíraly, o útěchu připraveny, matky, sestry, ženy. 88 Vždyť i vy jste hrdinkami byly, ruce nečinně jste nesložily, mozoly jste si je pokrývaly, pole svá jste samy zorávaly, dál jste žily prací přetíženy, matky, sestry, ženy. A když mír se snesl vymodlený, na práh domků svých jste usedaly, mrtvé a své rány počítaly. A pak šly jste ozdobit své stěny vším, co drahého jste schovávaly pro ten jejich návrat vytoužený, dobré matky, sestry, věrné ženy! 89